07312003-ČT 1-Rozvoj hoteliérství po vstupu do EU

ČT 1 | 31.7.2003 | 21:30 | pořad: U nás v Evropě


Zuzana ŠIMŮNKOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď se ale pojďte podívat do tak složitého mechanismu, jakým je dobře zavedený hotel. Zevniř vám ho popíše jeho majitel Martin Hoffmeister.

Martin HOFFMEISTER, hoteliér
--------------------
Především Praha je mimořádně atraktivní město a do Prahy jezdí řada turistů. To je dar od pána Boha, za to hoteliér nemůže. Koneckonců se vždycky říká, že u hotelu to byly jen tři věci - poloha, poloha a poloha. My jsme měli asi takové štěstí, že po revoluci, když prostě Praha se znovu otevřela světu, tak byl o Prahu velký zájem, tak jsem napsal do řetězu Rele Chateau panu prezidentovi Belotovi, že bychom strašně rádi byli členy a oni odepsali, že tedy to není jen tak jednoduché, že musí přijet, udělat kontrolu a že musíme být nejméně jeden rok v provozu. Předpokládám, že se nám to povedlo, protože jsme členy nepřetržitě od roku 1995. Dnešní Evropa vyžaduje, aby hotely už nestály samy o sobě, aby byly členy nějakých řetězců, protože nedokážou vytvořit povědomí své kvality. Kdežto, když je někdo třeba členem toho řetězu, který je prestižní, čili každý už dneska z Evropy, z Ameriky ví, že kdy jedu do Rele Chateau, setkám se s tou a tou kvalitou. Já jsem byl v mnoha hotelích a vždycky jsem byl hostem, a také jsem vždycky rád navštěvoval restaurace, a pokud možno dobře jedl, dobře pil. A tak jsme si řekli, uděláme si takový  malý penzion, to bude takové jednoduché zaměstnání bokem. Ukázalo se, že to byla past a že jsme nevěděli, že nejen že to není zaměstnání bokem, ale že je to zaměstnání prakticky na čtyřiadvacet hodin denně. Ani chvíli není možné se nějak jako zastavit, protože například každý pokoj v tomto hotelu za těch deset let byl už jednou více nebo méně renovován. Já vám teďka ukážu jeden takový speciální pokoj, který je právě jaksi obrazem toho sledování trendů. To je pokoj, který jsme vybudovali ve věži, jako svatební pokoj. Tohle je jako obývák, kde se dá jíst a pít. Abychom mohli nabídnout něco zvláštního, tak tady máme římskou lázeň. To jsou trendy, které je potřeba neustále obnovovat a ošetřovat. A pak musíte dělat takové věci jako, když ten vzorek není správně, tak ho musíte takhle opravit. Pokud nenastanou nepředvídané události, tak se hotelnictví a cestovnímu průmyslu u nás, myslím, strašně dařilo. Ale samozřejmě, když se do takového řetězu spojí katastrofa v New Yorku 11. září 2001, rok nato povodeň v Praze, pak přijde válka v Iráku, SARS a spadne dolar, tak to už potom je těch překážek jako neobvykle mnoho a tam je právě další záležitost, že ty podniky, které vznikly před deseti lety, nemají takový ten podkožní tuk, který by jim umožnil se jako zazimovat jako medvěd přežít nepříznivé období a zase se dál rozvíjet. Tady se ještě uklízí. Já vám ukážu pokoj, který jsme dodělali před několika dny doslova. Je tak nový, že jsme ještě nestačili pověsit obrazy. Hotel se stane jaksi součástí vašeho života natolik, že když tam člověk den dva není, tak je nervózní, co se děje. Ale obvykle jsem tady před sedmou ráno a odcházím po půlnoci. To je opravdu úžasné. Děkuji mockrát, děkuji. Všude ve světě je hlavní část návštěvníků z té země a cizinci tvoří jenom jakýsi doplněk. Kdežto u nás jsou cizinci ten hlavní proud a česká klientela je v menšině. My jsme se ještě nenaučili žít. Francouzi tomu říkají art d´vivre - umění žít. To znamená, investovat do sebe. To, že se ubytuji v krásném hotelu, že si dám dobrou večeři, že si dám dobrou sklenku vína a že prožiji několik hodin v pohodlí a v určitém luxusu a v určité příjemné atmosféře a že jaksi do sebe načerpám takovou pozitivní energii. Čili můžete mít nový hotel a být z toho zoufalí, protože ti hosté třeba nejsou spokojení. To je třeba jako potok, když ti lidé třeba nezvyšují hlas, všude je šepot, to je ještě všechno v pořádku. V každém zaměstnání jsou chvíle, kdy prožíváte takový jako pocit zadostiučinění, případně nějakou euforii. Pak jsou samozřejmě chvíle zklamání a chvíle, kdy si říkáte, proč jsem proboha, kdybych to byl býval věděl, tak bych sem býval byl nechodil. Nebo bych s tím začal. Nedá se už nic dělat. Z toho nejde jako utéci.

BESEDA

Zuzana ŠIMŮNKOVÁ, moderátorka
--------------------
A kdo jiný, než Martin Hoffmeister je i hostem v našem studiu. Dobrý večer.

Martin HOFFMEISTER, hoteliér
--------------------
Dobrý večer.

Zuzana ŠIMŮNKOVÁ, moderátorka
--------------------
Naše pozvání přijal také pražský primátor Pavel Bém, dobrý večer i vám.

Pavel BÉM, primátor hlavního města Prahy /ODS/
--------------------
Dobrý večer.

Zuzana ŠIMŮNKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane primátore, zájem turistů o hlavní město Prahu klesá. Mohou za to loňské povodně, ale neprospěly tomu ani letošní události ve světě. Máte vy nějaký plán, jak turisty zpět do Prahy přilákat pro příští rok, řekněme?

Pavel BÉM, primátor hlavního města Prahy /ODS/
--------------------
V dlouhodobém horizontu zájem turistů o Prahu naopak stoupá. Když srovnáme rok 1989 a letošní například, tak zjistíme, že počet přenocování za rok je téměř trojnásobný.

Zuzana ŠIMŮNKOVÁ, moderátorka
--------------------
Obsazenost hotelů je ale čtyřiceti až padesátiprocentní.

Pavel BÉM, primátor hlavního města Prahy /ODS/
--------------------
Ano. Na druhou stranu i světové události se samozřejmě promítly na cestovním ruchu v Praze. Protože Praha z cestovního ruchu žije, tak se dnes snažíme dělat všechno proto, aby se turisté do Prahy vrátili.

Zuzana ŠIMŮNKOVÁ, moderátorka
--------------------
A to znamená například co?

Pavel BÉM, primátor hlavního města Prahy /ODS/
--------------------
To znamená, že ve světě říkáme prostřednictvím všech možných médií sdělovacích prostředků, že Praze nic dramatického nehrozí, že Praha bude mít a má svá protipovodňová opatření, že v Praze nemáme SARS a že Praha nabízí skvělé služby, ať už na té úrovni hotelové nebo na úrovni restaurační a ona je to skutečně pravda.

Zuzana ŠIMŮNKOVÁ, moderátorka
--------------------
Má Praha například spoty v zahraničních médiích, které by ji propagovaly? Má nějakou reklamu takovouhle? Nechali jste něco takového natočit?

Pavel BÉM, primátor hlavního města Prahy /ODS/
--------------------
Praha má takovou tu pravidelnou implicitní skrytou reklamu, která je daná prostě její neopakovatelností a jedinečností. V Praze se točí filmy, samozřejmě ta Praha jako stověžatá matka měst, tak tu poznávají lidé všude možně ve světě. Ale také samozřejmě investujeme do klasického marketingu a do tvrdé reklamy, která tady na druhou stranu musím dnes přiznat, je mimořádně drahá, ale snažíme se publikovat v takových těch velkých médiích a marketingových časopisech po celém světě.

Zuzana ŠIMŮNKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane Hoffmeister, co vy jako hoteliér byste si sliboval od pražské radnice? Měla by podporovat nějak turismus?

Martin HOFFMEISTER, hoteliér
--------------------
Samozřejmě. Pochopitelně turismus je jeden z nejdůležitějších, bych řekl, průmyslů současnosti a my trošku, obávám se, trpíme pocitem, že Praha je světově známé město. Ale bohužel tomu není tak. Jsme malý národ a Praha si zaslouží být světově známé město, ale ještě tomu tak není. Každá věc, která Prahu jaksi přímo vynese před oči světové veřejnosti, je strašně důležitá. Já například vím z reakcí cestovních kanceláří a nějakých kontaktů ve Spojených státech, jak obrovský úspěch měly reportáže provázející zasedání Mezinárodního olympijského výboru v Praze. A tam se najednou Praha dostala před oči Američanů a je docela dobře možné, že za reakční dobu, nějakých tří, šesti neděl, najednou pocítíme, že se Praha ukázala.

Zuzana ŠIMŮNKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže vy byste chtěl, aby město podpořilo velká významná zasedání a akce, a tím pádem hoteliéři z toho mohou profitovat?

Martin HOFFMEISTER, hoteliér
--------------------
Samozřejmě. Při každé příležitosti, kdy se Praha ukáže, kdy se dostane do popředí veřejného zájmu a kdy je prezentovaná pozitivním způsobem, to je to nejdůležitější, to je něco, co samozřejmě žádný hoteliér nemůže dělat. My můžeme podávat dobré služby, ale jako bych řekl, ten marketing města a jeho krásy a kultury a vznešené kultury, která by měla evropský formát, to musí dělat město.

Pavel BÉM, primátor hlavního města Prahy /ODS/
--------------------
Praha žije z turistů. To, co zde turisté utratí, tak vlastně vytváří šedesát procent hrubého domácího produktu našeho města. Žijí z toho, z těch služeb žijí tisíce podnikatelů. Je to nesmírně závažná sociální otázka zaměstnanosti, protože tyto služby zase zaměstnávají Pražany. Jinými slovy, Praha má, bude mít a musí mít maximální možný zájem, aby turistický ruch podpořila.

Zuzana ŠIMŮNKOVÁ, moderátorka
--------------------
Připravujete vy na rok 2004, kdy Česká republika vstoupí do Evropské unie nějakou novou velkou významnou akci, nějaké nové zasedání, nový kongres, nový velký festival? Nebo jsou to jenom slova?

Pavel BÉM, primátor hlavního města Prahy /ODS/
--------------------
Víte, ono myslet si, že vstup, vlastní vstup do Evropské unie nějak dramaticky změní, jestli sem přijede belgický turista nebo holandský turista, to by bylo asi trošku naivní. Na druhé straně také není možné organizovat akce jenom proto, že to jsou akce, o kterých si myslíme, že prostě Praze přinesou slávu. Dokonce si myslím, že investovat víc do marketingu těch tradičních akcí, ať už je to třeba Pražské jaro nebo třeba celá řada prostě jiných, velkých, kulturních událostí, které jsou na seznamu kulturního roku každý rok v Praze, tak je možná důležitější. To, co bylo zmíněno, zasedání Mezinárodního olympijského výboru, je ale typický příklad akce nové, která skutečně to město najednou ukáže v perspektivách, ve kterých doposud je vidět a vnímáno nebylo, a to si myslím, že je důležité.

Zuzana ŠIMŮNKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pánové, pojďme se teď podívat do jedné země Evropské unie. Pojďme se podívat do francouzské metropole, kde, ač zažívá francouzská metropole četné stávky, není stále o turisty nouze. Podíváme se tam za jednou místní hoteliérkou.

KONEC BESEDY

Muriel WISNIEWSKI, pařížská hoteliérka
--------------------
Hotel Du Parc des Buttes Chaumont je v devatenácté pařížské čtvrti přímo naproti parku Buttes Chaumont, který je nejkrásnějším a největším pařížským parkem. Jsme nezávislý rodinný hotel. Koupili jsme ho v roce 1961 a já jsem ho převzala po svých rodičích v roce 1986. V roce 1996 jsme udělali celkovou rekonstrukci. Do celé budovy jsme nechali zabudovat klimatizaci a pokoje jsme komfortně zařídili. Zůstal v nich ale tradiční francouzský šarm. Minimální rozměry pokojů a sanitárního příslušenství jsou určeny předpisy. Ve tříhvězdičkovém hotelu v klasickém dvoulůžkovém pokoji musí být plocha obytné místnosti minimálně deset metrů čtverečních a zhruba dva metry a sedmdesát pět centimetrů čtverečních velká koupelna. Ve dvouhvězdičkovém hotelu je to logicky méně. Teď mluvím o specifických předpisech pro pařížské hotely. Hotely patřící do velkých řetězců, které se v Paříži usazují, většinou volají po národních přepisech spíše než po předpisech města Paříže. Kvůli tomu jsou pak mezi nimi a námi nezávislými hotely problémy. Nezávislé hotely si vzájemně nekonkurují, protože mají svá specifika. Život nám ale komplikují hotely velkých řetězců. Hlavně, pokud se objeví hotel s kapacitou přes sto pokojů. Takových je teď v Paříži spousta. A u nich opravdu nejde o hoteliérství. Bohužel zastupitelstvo ani vláda nedělají nic proto, aby nás nezávislé chránili. V našem hotelu se ke všem hostům chováme velmi osobně, ať přijde sám nebo ve skupině. S každým člověkem se seznámím, každému dám osobně jeho klíč, pro každého mám vlídné slovo. Díky tomu mám věrnou klientelu. Lidé se k nám často vracejí. Ve velkých řetězcích se s něčím takovým nesetkáte. V Paříži je přibližně dva tisíce nezávislých hotelů. Máme asi tak devět zaměstnanců. V noci pracují tři recepční. Ti se střídají. Pak jsou tu dvě denní. Pokojské jsou tři až čtyři. Pak jsme tu my s manželem. Zaskakujeme, kde je třeba. Hotel je obsazený podle ročních období a svátků. Je to různé. Například od ledna do března je takzvané prázdné období. Od Velikonoc do 14. července je hlavní sezóna. Pak je až do září docela velký propad. Je to tím, že nemíváme jen turistické skupiny. S pětačtyřiceti pokoji to ani není možné. Také jsou prázdniny, mnoho firem je zavřených a lidé z regionů tím pádem jezdí méně. Naši hosté k nám jezdí z nejrůznějších míst Francie i z ciziny. Chovají se různě. Například Němci vyžadují větší péči, bohatou snídani. Oni, stejně jako Alsasané, Rakušané i lidé z východní Evropy ráno hodně snídají. Bývalí východní Němci nebo Rusové jsou docela disciplinovaní. Když přijde pokojská uklízet, už je často ustláno a pokoj je čistý. Zatímco pokoje Španělů, Italů či Angličanů vypadají po jejich návštěvě dost neuvěřitelně. A Japonci a Asijaté? To je úplně jiná kultura. Jejich zvyky neznáme. Bývají velice příjemní, stále se usmívají, i když možná nejsou ani spokojení. Letos jsme tu měli hodně Američanů. Naopak přijelo málo Němců a Italů. Zřejmě kvůli válce v Iráku, ekonomické recesi v Německu, ale také kvůli zavedení eura v Itálii. Nás se týkají hlavně blízké události. Například stávky ve Francii, které trvají už od začátku května, nás postihují o dost víc než útok na Spojené státy. Kvůli odborářským stávkám jsem přišla o daleko více peněz než kvůli nějaké mezinárodní události. My nemáme žádnou reklamu. Ta je pro nás hodně drahá. Daleko lepší je budovat si věrnou klientelu, třeba drobnými osobními pozornostmi. Když jsou hosté spokojeni, doporučí nás dál svým přátelům nebo firmě. Díky tomu se nám rozrůstá síť zákazníků a my docela dobře prosperujeme.

BESEDA

Zuzana ŠIMŮNKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak se tedy vede jedné hoteliérce v Paříži. My pojďme chvíli spekulovat o tom, jak se bude vyvíjet cestovní ruch u nás, až vstoupíme do Evropské unie. Pane primátore, jakou roli budou hrát peníze z evropských fondů v rozvoji turismu v Praze? Vy jste zřídil na magistrátu odbor evropských fondů. Asi jste k tomu měl nějak důvod.

Pavel BÉM, primátor hlavního města Prahy /ODS/
--------------------
Problém Prahy je trošku v tom, že je na evropské poměry bohatá. Možná to někomu může znít překvapivě, ale HDP v Praze na hlavu je přibližně sto dvacet procent průměru Evropské unie. To bohužel znamená, že nemáme přístup a nejspíš nebudeme mít přístup k řadě podstatných strukturálních fondů a zdrojů z Evropské unie, takže ta budoucnost alespoň v následujících třech letech příliš optimistická není. V té nejlepší možné variantě můžeme získat každý rok asi jednu a půl miliardy korun do pražského rozpočtu. Připomenu jenom, že Praha naopak díky tomu, že se podílí pětadvaceti procenty na HDP v celé republice, tak vlastně bude poměrně velmi výraznou asi pětinásobnou částku odvádět do evropské pokladny, takže do roku 2006 nás nečeká nic extra růžového. Nicméně náš vlastní vstup do Evropské unie také znamená možnost ovlivňovat budoucí podobu strukturálních fondů a jedním z mých cílů je pokusit se přeci jen tento příliš solidární systém změnit tak, aby i Praha mohla po roce 2006 si myslet na větší zdroje.

Zuzana ŠIMŮNKOVÁ, moderátorka
--------------------
Víte už, jak to uděláte? Mluvil jste v tisku o tvrdém lobbingu. Co to znamená?

Pavel BÉM, primátor hlavního města Prahy /ODS/
--------------------
Tvrdý lobbing je tvrdá každodenní práce diplomatů v Bruselu, a to nejen pražských samozřejmě, ale i diplomatů českých. To je přesně to, co nás čeká. Budeme muset otevírat všechny dveře, které nám zatím jsou zavřené.

Zuzana ŠIMŮNKOVÁ, moderátorka
--------------------
Uměli jste u svých hostů vypozorovat, co naopak návštěvníky hlavního města velmi odpuzuje? Proč by se třeba už nejraději nevraceli?

Martin HOFFMEISTER, hoteliér
--------------------
Já si myslím, že to je standardní ve všech městech, ale samozřejmě potřebujeme a možná, že vstup do Evropské unie to, řekl bych, umocní a podpoří, aby se dodržovaly stávající zákony, aby prostě věci, které jsou jednou dané, byl skutečně vyvinut dostatečný tlak na to, aby je dodržovali vůbec všichni, aby nebylo nestandardní podnikatelské prostředí, to znamená, aby někdo musel dodržovat předpisy a někdo jiný je dokázal obcházet.

Pavel BÉM, primátor hlavního města Prahy /ODS/
--------------------
Samozřejmě to nejvíc, co asi město může udělat, je řešit problémy, které jsme nakousli, ale nepojmenovali, přestože víme že jsou notoricky pojmenovány, to znamená bezpečnost, taxikáři. A to, co vlastně dnes říkáme, kudy chodíme, ale co změnit tak úplně jednoduché není, prostě vytvořit nějaký nový bezpečnostní systém, který by zabránil tomu, aby v dopravních prostředcích a na ulicích nebyli v těch turistických zónách turisté okrádáni. Vytvořit fungující takovou pražskou taxislužbu, kde budeme mít skutečně jistotu, že taxikář neokrade, to je prostě běh na dlouhou trať a o to se snažíme nějakým způsobem. Jsem přesvědčen, že během dvou tří let se nám podaří tyto problémy hodně viditelné a bolavé odstranit.

Zuzana ŠIMŮNKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak jste to slyšel od pana primátora. To už je skoro závěr, ale ten patří vám, pane Hoffmeister. Jak byste zhodnotil svoje vyhlídky? Svoje vyhlídky jako hoteliér v Evropské unii?

Martin HOFFMEISTER, hoteliér
--------------------
Já si myslím, že dneska mnoho lidí má takový pocit, že tím, že byl pokles turistického ruchu, že je třeba zlevňovat, že je potřeba, tak říkajíc, doprošovat se pozornosti klientů a cestovních kanceláří. Máme skvělý produkt, máme nádherné město, máme co ukazovat a musíme ty služby naopak postavit na evropskou kvalitu a musíme se stát rovnoprávnými i mentálně rovnoprávnými členy a to je hrozně důležité, protože pořád se ještě setkáváme s tím, že hosté přijíždí do Prahy a majíc pocit, že jsou tak trošku, jako bych řekl, lepší lidé. Nejsou. A my se jim musíme umět postavit na roveň a říci: "Tady vám nabízíme naše pohostinství." A ono je na světové kvalitě.

Zuzana ŠIMŮNKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pánové, já vám oběma děkuji, že jste přišli do pořadu U nás v Evropě.