Radní Dvořák: Cílem je vrátit ostrov veřejnosti
Mladá fronta Dnes - 14. 2. 2002
Diskuse o budoucnosti ostrova Štvanice, která se v poslední době objevila na stránkách některých českých deníků včetně MF DNES, není ničím novým. Štvanice je velkým pražským tématem již řadu let. Konkrétní formu dostaly úvahy o její budoucí podobě v roce 1999.
Tehdy městská část Praha 7 pořídila urbanistickou
studii, která se následně stala podkladem pro vyhlášení soutěže na vyhledání strategického partnera hlavního města pro realizaci projektu Regenerace ostrova Štvanice.
Cílem bylo a stále je jediné vrátit ostrov obyvatelům sousedících městských částí jako zónu rekreace a odpočinku.
Slovo regenerace je v tomto konkrétním případě velmi výstižné. V současnosti je více než polovina ostrova
nepřístupná veřejnosti. Pěší návštěvník je kvůli komplikovanému přístupu vzácností.
Stojí zde stařičký zimní stadion, který je pronásledován haváriemi. Tři tuny čpavku, které dosud obíhají v chladicím systému z roku 1931, jsou
neustálým rizikem. Vášnivé debaty o štvanickém stadionu jsou často motivovány pocity. Pochopitelnými pocity vždyť Štvanice je nejen pro pamětníky symbolem úspěchů českého poválečného hokeje.
Mezi Pražany je ještě mnoho těch, kteří mohou ve vlastních vzpomínkách oživovat slavné štvanické vítězství našeho týmu na světovém šampionátu v roce 1947. Fanoušci sem chodili obdivovat celé generace
hokejistů i krasobruslařku Áju Vrzáňovou.
Jenže čas nelze zastavit. Když pocity vystydnou, na světlo se dostávají fakta. A ta jsou neúprosná stadion na Štvanici je dnes ruinou nedůstojnou hlavního města. Spolu s ním chátrá i větší část
ostrova. Toho ostrova, který byl kdysi oblíbeným místem sportovního vyžití široké veřejnosti. A právě taková by Štvanice opět měla být. Bez pořádné
regenerace to však nepůjde.
S tímto vědomím se také Rada zastupitelstva hlavního
města Prahy v roce 1999 rozhodla pro vypsání výběrového řízení.
Komise rady, jíž jsem předsedal, vybrala jako vítězný projekt německé firmy MeridianSpa. Ta na Štvanici hodlá vystavět rozsáhlé sportovně relaxační centrum, jehož součástí bude i plocha na veřejné bruslení. Je na MeridianSpa, aby nyní Pražany
přesvědčila o kvalitě svých záměrů, stejně jako se jí to povedlo ve výběrovém řízení, když získala hlasy většiny členů komise.
Kdyby se před dvěma lety
přihlásil do soutěže subjekt, který by byl ochoten na své náklady zrekonstruovat stávající halu, pozice MeridianSpa by rozhodně byla složitější. Nikdo takový se však nenašel. Přesto jsem přesvědčen, že německá společnost, která má s podobnými projekty dlouholeté zkušenosti, dokáže šedivou Štvanici přetvořit ve skutečnou oázu aktivního odpočinku, navíc cenově přijatelnou.
Je logické, že tak rozsáhlý projekt nemůže zůstat bez kritické reakce poražení účastníci
zpochybňují výběrové řízení, nostalgičtí pamětníci bědují nad tím, že budeme bourat halu. Těm prvním bych chtěl vzkázat, že jejich smutek upřímně chápu, i když je mi jasné, že tím na jejich rozhořčení nic nezměním.
K veřejnosti by bylo poctivé i sdělení, že nejhlasitější kritik, pan Doležal z firmy ApeX, má nyní celý Štvanický komplex pronajatý za tisíc korun ročně. Těm druhým můžu říci něco optimističtějšího: Praha o halu nepřijde! Městská rada se totiž usnesla, že je připravena poskytnout náhradou pozemky, které jsou ve vlastnictví města a na
nichž může být postavena zbrusu nová hala o kapacitě do 1500 diváků.
Jsem si jist, že nová nablýskaná hala s moderním zázemím bude budoucí Gusty Bubníky a Ájy Vrzáňové vábit mnohem úspěšněji, než to dokáže současná stařičká, oprýskaná Štvanice.
Filip Dvořák, radní hl. m. Prahy
Diskuse o budoucnosti ostrova Štvanice, která se v poslední době objevila na stránkách některých českých deníků včetně MF DNES, není ničím novým. Štvanice je velkým pražským tématem již řadu let. Konkrétní formu dostaly úvahy o její budoucí podobě v roce 1999.
Tehdy městská část Praha 7 pořídila urbanistickou
studii, která se následně stala podkladem pro vyhlášení soutěže na vyhledání strategického partnera hlavního města pro realizaci projektu Regenerace ostrova Štvanice.
Cílem bylo a stále je jediné vrátit ostrov obyvatelům sousedících městských částí jako zónu rekreace a odpočinku.
Slovo regenerace je v tomto konkrétním případě velmi výstižné. V současnosti je více než polovina ostrova
nepřístupná veřejnosti. Pěší návštěvník je kvůli komplikovanému přístupu vzácností.
Stojí zde stařičký zimní stadion, který je pronásledován haváriemi. Tři tuny čpavku, které dosud obíhají v chladicím systému z roku 1931, jsou
neustálým rizikem. Vášnivé debaty o štvanickém stadionu jsou často motivovány pocity. Pochopitelnými pocity vždyť Štvanice je nejen pro pamětníky symbolem úspěchů českého poválečného hokeje.
Mezi Pražany je ještě mnoho těch, kteří mohou ve vlastních vzpomínkách oživovat slavné štvanické vítězství našeho týmu na světovém šampionátu v roce 1947. Fanoušci sem chodili obdivovat celé generace
hokejistů i krasobruslařku Áju Vrzáňovou.
Jenže čas nelze zastavit. Když pocity vystydnou, na světlo se dostávají fakta. A ta jsou neúprosná stadion na Štvanici je dnes ruinou nedůstojnou hlavního města. Spolu s ním chátrá i větší část
ostrova. Toho ostrova, který byl kdysi oblíbeným místem sportovního vyžití široké veřejnosti. A právě taková by Štvanice opět měla být. Bez pořádné
regenerace to však nepůjde.
S tímto vědomím se také Rada zastupitelstva hlavního
města Prahy v roce 1999 rozhodla pro vypsání výběrového řízení.
Komise rady, jíž jsem předsedal, vybrala jako vítězný projekt německé firmy MeridianSpa. Ta na Štvanici hodlá vystavět rozsáhlé sportovně relaxační centrum, jehož součástí bude i plocha na veřejné bruslení. Je na MeridianSpa, aby nyní Pražany
přesvědčila o kvalitě svých záměrů, stejně jako se jí to povedlo ve výběrovém řízení, když získala hlasy většiny členů komise.
Kdyby se před dvěma lety
přihlásil do soutěže subjekt, který by byl ochoten na své náklady zrekonstruovat stávající halu, pozice MeridianSpa by rozhodně byla složitější. Nikdo takový se však nenašel. Přesto jsem přesvědčen, že německá společnost, která má s podobnými projekty dlouholeté zkušenosti, dokáže šedivou Štvanici přetvořit ve skutečnou oázu aktivního odpočinku, navíc cenově přijatelnou.
Je logické, že tak rozsáhlý projekt nemůže zůstat bez kritické reakce poražení účastníci
zpochybňují výběrové řízení, nostalgičtí pamětníci bědují nad tím, že budeme bourat halu. Těm prvním bych chtěl vzkázat, že jejich smutek upřímně chápu, i když je mi jasné, že tím na jejich rozhořčení nic nezměním.
K veřejnosti by bylo poctivé i sdělení, že nejhlasitější kritik, pan Doležal z firmy ApeX, má nyní celý Štvanický komplex pronajatý za tisíc korun ročně. Těm druhým můžu říci něco optimističtějšího: Praha o halu nepřijde! Městská rada se totiž usnesla, že je připravena poskytnout náhradou pozemky, které jsou ve vlastnictví města a na
nichž může být postavena zbrusu nová hala o kapacitě do 1500 diváků.
Jsem si jist, že nová nablýskaná hala s moderním zázemím bude budoucí Gusty Bubníky a Ájy Vrzáňové vábit mnohem úspěšněji, než to dokáže současná stařičká, oprýskaná Štvanice.
Filip Dvořák, radní hl. m. Prahy
14. února 2002
14. února 2002