Děti dnes příliš nečtou. A maturity tomu nepomáhají

V Praze se dnes koná Noc literatury. Tři otázky pro radní a podporovatelku akce Ludmilu Štvánovou:

Na dvaceti místech Žižkova dnes s úderem 18. hodiny začíná osmý ročník Noci literatury. Z nových knih během ní v prostorech, jako je Bunkr nebo fotbalový stadion Viktorie Žižkov, budou číst známé herecké osobnosti. Ptali jsme se pražské radní pro školství a volný čas Ludmily Štvánové, která akci podpořila.

* Co vás jakožto radní pro školství a volný čas přimělo k tomu podpořit Noc literatury?

Jsem učitelka českého jazyka a literatury. Studovat jsem tento obor chtěla kvůli své vlastní zálibě v četbě, podporovala jsem ji i u své dcery, svoje studenty jsem v rámci možností vedla k témuž. (O mě doma říkali, že čtu i obaly od zmrzliny.) V této době děti příliš nečtou. Bohužel jim v tom značně „ulehčuje“ situaci i současný model státní maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury, časová vytíženost ve škole i mimoškolní činnosti a často i rodinná kultura. Z vlastní zkušenosti vím, že když se dětem něco pokoušíme „vnutit“, je to spíše kontraproduktivní. Pokud ovšem dětem či studentům poskytneme příležitost seznámit se s literaturou prostřednictvím příběhů a zábavnou či hravou formou, můžeme očekávat daleko lepší výsledek. Kniha obohacuje člověka nejen o zážitek, ale také o vlastní zkušenost, příklad, v osobním projevu obohacuje i slovní zásobu a kultivuje chování, jednání i sebeprezentaci. Záleží ovšem také na výběru literárního díla. To už by ale bylo na samostatnou „slohovku“. O tom někdy jindy Samozřejmě preferuji knihu v papírové podobě. Ale konec konců je jedno, jestli děti při čtení obracejí listy nebo posunují kurzor na čtečce či počítači. Pro všechny tyto důvody budu vždy podporovat tento projekt a další jemu podobné.

* Jedno aktuální politické téma: měly by podle vás být knihy zdaněny sníženou sazbou?

Upřímně: nevím, nejsem zcela rozhodnuta. Na jedné straně uznávám, že kniha je drahá záležitost. Kdo si ji chce koupit, ten si na ni vždy v rozpočtu finance najde. Pokud mermomocí chceme srovnávat s evropskými státy, nemůžeme jen tak vytrhnout z kontextu průměrnou cenu knihy například v Německu či ve Velké Británii. To bychom nekoupili ani paperbackové vydání jakéhokoliv autora. Na druhé straně vezměme prosím zájmy vydavatelů a nakladatelů, neřkuli autorů a obecně autorského práva. Pokud zařadíme knihu do nižší sazby DPH, kde a kdo nám zaručí, že se kniha zlevní? Že ona takto vzniklá „rezerva“ nebude – a to podle mého soudu zcela správně – nebude použita na autorské honoráře? Takže ano, můžeme knize snížit DPH, pokud to bude ku prospěchu věci. A to asi bude chtít větší analýzu. Leč, je ještě jeden, a to poměrně silný, argument, se kterým je nutno počítat. Jsou to veřejné knihovny. Dnes stejně jako před lety si lidé chodí knihy půjčovat. Proč: za prvé, dlouhá tradice, již od dob obrozeneckých, za druhé právě ceny publikací a za třetí – ne zcela nepodstatné je, že pokud bych třeba já chtěla mít doma všechny knihy, které jsem přečetla, nestačil by mi na ně celý dům. A vyhodit přečtenou knihu, to ode mne prosím nechtějte. Příliš si jí vážím.

* Jak často se jako radní dostanete ke čtení a co jste naposledy četla?

Vzhledem k časovému zaneprázdnění i zrakové vadě se dostanu ke knize jen velmi zřídka. Daleko častěji ovšem teď využívám audioknihy a e­booky. Odpočinkově si čítám scifi a fantasy literaturu, v audiopodobě využívám knih zatím velmi málo, spíš jen zájmově nebo namátkou. A konkrétně? Davida Webera řadu o Jonor Harrington, v audiopodobě mám ve sluchátkách Toulky českou minulostí.