ZÁKLAD BOJE PROTI KRIMINALITĚ VIDÍM V DOBRÉ PREVENCI-rozhovor radního hl. m. Prahy Mgr. Jana Choděry s redakcí zpravodaje Stříbrný kruh, otištěný v čísle 11/2004

zpravodaj Stříbrný kruh | prosinec.2004 | rubrika: Slovo má hlavní město Praha | strana: 1 | autor: redakce

Narůstající kriminalita, která je velikým celosvětovým problémem, postihuje také naši republiku a naše krásné hlavní město. Boj proti zločinu má na různých stupních různá specifika a podoby. Má však jedno společné. Vždy má dva póly – zločince a oběť.Řadě zločinů by se dalo předejít, kdyby…. Jednou z cest, a určitě tou základní, je dobře dělaná prevence. (znalost nebezpečí, úskalí, legislativy, dobrá informovanost…) Jak jsme již v minulém čísle našeho zpravodaje psali, novým radním hl.m. Prahy, do jehož kompetencí spadá i oblast prevence kriminality, je Mgr. Jan CHODĚRA. Právě s ním jsme hovořili o jeho představách a záměrech jak dál v této problematice.

Pane radní, převzal jste jednu z kompetencí – prevenci kriminality v našem hlavním městě -, která pro svoji složitost dělá vrásky mnohým z nás. Vám teď asi dvojnásob.

Komu by kriminalita vrásky nedělala? Možnost sám pochybit nebo být obětí zločinu se přece více či méně týká  každého občana. Každý by tedy měl pro snížení této možnosti udělat maximum. Jinými slovy, měl by kriminalitě předcházet. Jiné možnosti má dospělý, jiné mladistvý, nejméně jich má dítě. Já jsem teď v pozici, a použiji trochu nadsázky, kdy roztáčím jedno kolečko v mohutném soukolí boje proti zločinu v našem hlavním městě. A je to právě to, které když se zadře, celé soukolí jede špatně nebo se i zastaví. V prevenci kriminality pojaté v tom nejširším slova smyslu vidím opravdu základ boje společnosti proti zločinu. Naším cílem na území hlavního města je, aby kriminalita dále nenarůstala, ale aby postupně klesala. A mým cílem a úkolem je, aby správně dělaná prevence k tomu co nejvíce napomáhala. A že to nebude vůbec jednoduché, to si dobře uvědomuji.

Trestná činnost dětí, jejich zneužívání drog prudce narůstá.

Obecně mají rodiče méně času na děti. Řeší to tak, že jim dávají více peněz, oblékají je do značkových oděvů, tolerují jim i větší prohřešky. To je žalostně málo, je to ale bohužel tak. Musíme to vnímat jako realitu a hledat cestičky … Rodiče mají a vždy budou mít v tomto smyslu nezastupitelné místo. Škola taktéž, i když si myslím, že právě zde by se mohlo dělat daleko více. Rodiče potřebují více pomoci - více informací o drogách, o legislativních úskalích, více rad, jak se zachovat a co udělat v situacích, když dítě pochybí, nebo co udělat, aby k tomu nedošlo. Nechtěl bych předbíhat, ale mám již konkrétní představy, co nového se dá společně dělat. Základ tady vidím, jak jsem již řekl v prevenci, v předcházení. Odborně se to nazývá primární prevence. Samozřejmě, že nemůžeme opominout i úrovně další - tj. práce s drogově závislými, s problémovějšími a hůře vychovatelnými skupinami dětí a mladistvých apod. Tady už ale jde o odborně náročnější činnost a je potřeba, aby ji více realizovali ti, jimž to profesně přísluší - zdravotnictví, hygiena, vnitro. Vždy se rádi zapojíme, ale myslím, že nemůžeme být nositeli nebo hlavními iniciátory na rozdíl od té oblasti, která je nazývána primární prevencí. Tam musíme být a budeme iniciátory a nositeli aktivity.

Pozitivní je skutečnost, že hl. m. Praha vidí oblast prevence jako jednu z prioritních.

Ano, je tomu skutečně tak. Potvrzuje to i nárůst finančních prostředků do této oblasti. Bohužel pouze našich městských, těch státních nám přichází stále méně a méně. I to je věc, se kterou bych se chtěl v budoucnu „poprat“. Vím již ze svého působení na radnici Prahy 4, že přístup ministerstva vnitra není z pohledu hlavního města ideální. Malé jihočeské město dostane např. stejnou státní dotaci jako Praha, která má téměř třetinový podíl na celkové kriminalitě ČR. Trestná činnost v takovém malém městě má jinou strukturu, jiné podhoubí. Tam se kradou kola, tady řádí mafie, drogové gangy apod. Děti a mladí lidé jsou zde od nich vystaveny daleko většímu tlaku, nebezpečí „uklouznutí“ je zde daleko vyšší. Proto je třeba – a neříkám to proto, že hovořím s vámi jako se subjektem, který v oblasti informovanosti působí, - stále a stále občany upozorňovat, radit, informovat …. Myslím tím nejenom dospělé, ale všechny věkové kategorie. Zvláště pak podporovat všechno, co směřuje k  nejvíce zranitelným, tj. k dětem. A to už jsme zase v tom „kolotoči“- děti, rodiče, škola, volný čas. 

Jak vy využíváte svůj volný čas?

Pokud mi to čas dovolí, rád lyžuji, jezdím na kole, plavu. Dříve jsem hrával baseball a softball, a ne zrovna špatně. Mám ještě jednoho velkého koníčka a to jsou moje dvě vnoučata. Nakonec i pro ně bojuji za to, aby žili v bezpečnější společnosti, aby měli šanci prožít krásný a spokojený život.

Děkujeme za rozhovor.