Ve Spartě hrál proti Barošovi, teď v Praze „kope“ za sport

Praha – Od šesti let se připravoval na vrcholový sport, ale nakonec dal před nejistou fotbalovou kariérou přednost studiu práv. „Nikdy jsem nebyl spolkař. Jediný spolek, ve kterém jsem kdy byl, byla Sparta. Ale naštvání z toho, jak partikulární finanční zájmy u některých jedinců zcela převážily nad morálními zásadami, mě přivedly k tomu vstoupit do politické strany,“ říká radní Lukáš Manhart. Na pražském magistrátu patří k nejmladším, letos mu bylo 31. A přestože jeho politická kariéra byla rychlá, dělá vlastně to, čemu se věnoval doposud: je totiž radním pro legislativu a sport. Potkali jsme se v době, kdy zrovna řešil vyhlášku, která má pomáhat v boji s gamblerstvím. Ale kontroverzních témat má na stole víc: prostituci, taxislužby. Také o těch jsme se ve 4. dílu našeho seriálu neformálních rozhovorů s lidmi, kteří jsou ve vedení Prahy, bavili.

* Chcete omezit množství míst s výherními automaty. Zaregistroval jsem ale i názor, že vaše vyhláška jde na ruku velkým hernám. Co se vlastně změní?

Jde nám o to výrazně redukovat počet míst, kde si lze zahrát. Je fakt, že restaurace to pocítí, protože i odborníci, kteří se problematikou zabývají, tvrdí, že právě tam to začíná: člověk se jde napít a pobavit, k tomu si párkrát zahraje... A už do toho může spadnout. Gamblerství mnoho lidí propadne právě takto, náhodně. Dnes je na ulicích po Praze zhruba 1050 provozoven automatů, ať už v podobě hospod, heren nebo kasin. Současná vyhláška to snižuje na zhruba 700 a my, v rámci nové, jdeme na číslo 313. Automaty přesouváme do heren a kasin, naopak chceme, aby zmizely z hospod. Místo a čas, kde lze loterie provozovat, si určí městská část. Samozřejmě, v rámci toho musí být zachována rovnost přístupu. I proto jsem utvořil komisi, v rámci které jsme připravili pravidla, aby tato rovnost byla zachována. A teď to chci dotlačit do konce (vyhláška již byla schválena – pozn. red.). Dokud tady jsem, dokud nás neobžalují.

* Myslíte, že se to opravdu může stát? Že budou všichni členové rady obžalováni? (Radní byli letos v březnu obviněni kvůli kontraktu mezi Prahou a firmou Haguess o údržbě a správě softwaru pro Opencard – pozn. red.)

Jsem právník a můžu vám říct, že jsem se s něčím podobným nesetkal. Aby byl kolektivně obviněn orgán města, mi přijde jako naprosto absurdní věc. Dovedete si představit, že deset členů rady hlavního města včetně primátora při svém zasedání úmyslně páchá trestný čin?

* Šlo by o podobný precedent, jako kdyby někdo obvinil celou Poslaneckou sněmovnu?

Je to podobně absurdní. Na radu chodí obrovské stohy materiálů, s kterými se musíte seznámit. Tento, protože byl zásadní, si člověk pamatuje. Několikrát jsem si ho znovu četl a můžu za sebe říct, že bych dnes nehlasoval jinak. Bylo tam vše, co mělo být. Právní stanovisko, které říkalo, že vše je v pořádku. Vyjádření komise, která říkala, že cena odpovídá. Nic, co by vám mělo naznačit, že když pro to zvednete ruku, jednáte protizákonně.

* Zmínil jste, že máte před sebou ještě hodně práce. Jedním z vašich návrhů je regulace prostituce. To je docela kontroverzní věc, lze se setkat s interpretací, že tak de facto prostituci jako řemeslo legalizujete. Proč jste se do toho pustil?

S interpretací, že něco legalizujeme, nesouhlasím, protože prostituce tady je, není zakázaná. Zakázané jsou doprovodné jevy jako kriminalita, obchodování s lidmi… Chceme proto zavést do tohoto prostředí možnost regulace. Praha ani jiná města u nás nemají v ruce žádný nástroj, jak se proti tomuto jevu bránit. Jediná cesta dle mého tedy je zákonně ho definovat a dát obcím možnost říct si, zda to na svém území chtějí, nebo ne. A pokud ano, tak za jakých podmínek. Zároveň s tím dát kontrolním orgánům možnost tento jev fakticky kontrolovat. Je tu také další důležité hledisko: zdravotní. Pokud by daná osobnost chtěla činnost provozovat, zákon dává podmínky, za jakých to lze. A jedna z hlavních je zdravotní způsobilost.

* Jak často by musela chodit na zdravotní prohlídky?

Zhruba v tříměsíčních intervalech.

* Takže třeba Praha 1 by pak mohla změnit nechvalně proslulou ulici Ve Smečkách?

Ano, v ulici ve Smečkách máme čtyři veřejné domy. Je to velký problém z hlediska bezpečnosti, reputace města… Lidé se mě ptají, co s tím děláme. A já říkám, že prakticky nic, protože nemůžeme. I tady bychom měli nástroj. V současnosti policie může konat, až když je evidentní, že se na místě páchá trestná činnost. Což prostituce sama o sobě není. Zákonná definice nám dá možnost průběžných kontrol.

* Vláda ale váš návrh zamítla. Co s ním bude dál?

Naše zastupitelstvo ho poměrně významnou většinou schválilo, a poslali jsme ho do vlády. Původně se k němu měl vyjadřovat kabinet pana Nečase, který už to ale nestihl, takže věc měla na stole vláda pana Rusnoka. Návrh nedoporučila ke schválení. Ale nebylo to ani tak z formálních, jako spíše filozofických důvodů. Chápu, že na národní úrovni je to do značné míry filozofický problém. Bohužel, právě na této úrovni si často ani nedokážete představit, nakolik jste s tímto jevem na komunální úrovni konfrontováni. Každopádně, to že náš návrh nedoporučila vláda, ještě nic moc neznamená. Do Poslanecké sněmovny totiž tak jako tak půjde. Teď je jen otázka, kdo v ní zrovna bude sedět.

* Další vaše kontroverzní téma: taxislužby. V Praze nemají zrovna valnou pověst, i když jde asi z velké části o klišé. Vy jste v poslední době změnili třeba pravidla pro pronájem parkovacích míst, označených dnes cedulí fair place. Tvrdíte, že Praha na tom vydělá. Jak?

V minulosti to bylo tak, že správci těchto stanovišť byli vybíráni losováním. A bylo úplně jedno, s jakou nabídkou přijdou. Bylo totiž stanovené paušální nájemné – a teď se podržte – ve výši jeden tisíc korun ročně. Takže jste měli třeba tři místa před Rudolfinem a platili za ně tři tisíce korun… Zdá se vám to adekvátní cena? Řekli jsme si tedy, že budeme nájemce vybírat na základě nabídky nejvyššího nájemného. A to se osvědčilo, protože na místech, kde jsme vysoutěžili nájemce nově, jsme se dostali na stonásobky původních paušálních nájmů.

* Kolik teď zaplatí nájemce za nějaké atraktivní místo v centru Prahy?

Například na Václavském náměstí, na rohu Jindřišské ulice, jsme vysoutěžili nájemné na šest míst dohromady za nějakých 800 tisíc korun za rok. Původně to bylo 6 000 korun. Tady se nám jasně ukázalo, že jdeme dobrou cestou. Správcovských stanovišť je na území Prahy zhruba 45, v tuto chvíli jich máme vysoutěžených zhruba 10, do konce pololetí 2014 bychom chtěli mít všechny.

* A co se týče těch pověstných nepoctivých taxikářů. Narazil jste někdy na ně?

Osobně jezdím teď taxíkem docela často a nikdy jsem se s nepoctivým jednáním nesetkal. Ani v době, kdy jsem ještě nebyl radním. Pověst, která se o pražských taxikářích nese, podle mě není přiměřená faktickému stavu. Drtivá většina taxikářů je poctivých. Bohužel, tak jako v každé profesi, je pár těch, kteří to kazí.

* V Praze máte na starosti legislativu a volný čas. Bavili jsme se o taxících, prostituci, hazardu, takže je možná čas přejít k volnému času… Spíš než na úřednickou stránku věci se ale zeptám, co děláte, když vám nějaký zbude?

Mám rodinu, ženu a tříletého kluka, takže když přijdu domů, neodpočinu si (směje se). Ale to je příjemná stránka života. Jezdíme na kole, v zimě na lyže…

* Ve vašem životopisu mě zaujalo, že jste nějaký čas hrál za fotbalovou Spartu.

Samozřejmě, fotbal je dál moje velká záliba. Hrál jsem od šesti do 16 let ve Spartě, do 27 pak aktivně za jiné kluby. Ve Spartě to byly čtyřikrát týdně tréninky, o víkendu zápasy.

* Zajdete si na Spartu i teď?

Permici nemám, ale na Spartu chodím často. Občas si zajdu i na Slavii, švagr tam trénoval. Nejsem nepřející sparťan, i Slavii bych přál, aby se jí víc dařilo, protože derby pak má úplně jiný náboj a je to dobře pro celý český fotbal. Ale samozřejmě, vždycky mám radost, když vyhraje Sparta.

* Připravoval jste se na kariéru profesionálního fotbalisty. Čím to, že jste se jím nestal?

Nikdy jsem to asi nedělal s představou, že se tím budu živit.

* Chodil jste čtyřikrát týdně na trénink, a přesto jste si nepředstavoval, že budete fotbalista?

Víte, že ani ne? Vždycky jsme doma měli kladný vztah ke sportu a fotbalu především. Ze začátku jsem se samozřejmě viděl, jak dávám góly jako Skuhravý, ale to byly skutečně první dětské představy. Je fakt, že jsem hrál na docela dobré úrovni. Byl jsem v pár pražských výběrech, takže jsem měl i tu čest hrát proti hráčům, jako je Milan Baroš, který je podobný ročník jako já. Ale nikdy mě to zkrátka tak nepohltilo.

* Zahrál jste si i v jednom týmu s některým ze dnes známějších hráčů?

Pár jich bylo. S Tomášem Hübschmanem nebo Honzou Rajnochem, na ně moc rád vzpomínám. Ale je pravda, že to mělo určité paradoxy, protože se často stávalo, že u kluků, kteří měli ohromné předpoklady, o nichž jste si mysleli, že budou velké hvězdy, se po 15 letech něco zlomilo a šli dolů. Naopak třeba Tomáš na mě nikdy nepůsobil, že by měl předpoklady stát se špičkovým fotbalistou… Byl dobrý, ale to, že dnes patří k nejlepším obráncům u nás, je jen díky tomu, že se pílí a vůlí dokázal vypracovat. Strašná většina hráčů ale toto nedokáže.

* Je mi jasné, že se nedá generalizovat, je to případ od případu. Ale čím to, že to někdo dokáže a někdo ne. Je to „jen“ o té píli?

Nejen o ní. Talent pořád hraje roli. Asi nejdůležitější vedle toho je, abyste byli zdraví, vyhýbala se vám zranění. S tím se pojí štěstí. Druhá věc je, že na vrcholový sport musíte být psychicky připraveni.

* Vedete syna k fotbalu?

Nechám to na něm. Kdyby to byl fotbal, byl bych samozřejmě rád a mohl bych si s ním o tom popovídat víc než třeba o kuželkách (směje se). Ale nutit ho nebudu. A zajímat mě, jako otce, samozřejmě bude vše, co ho bude bavit. Určitě ho ale povedu ke sportu jako takovému. Příští pátek přineseme rozhovor s radní pro školství Ludmilou Štvánovou.