Lucie noci upije...
Původně se tato pranostika vztahoval k 23. prosinci, kdy se slavil svátek svaté Lucie. Od tohoto data se totiž noci začínají krátit. Změnou juliánského kalendáře na gregoriánský v roce 1582 se však Lucie posunula o deset dní zpět a lidové pořekadlo ztratilo trochu na smyslu.
12. prosince 2007
I tak se nicméně svátek Lucie slavíval, i když oproti jiným šlo o více tajemnou záležitost, bez hřmotných oslav a veselí. Lucky totiž chodívaly bíle zahaleny a s maskou na obličeji, vcházely neohlášeny a hlídaly, aby hospodyně nepředly (na Moravě dokonce přadleny vynášely kolovrat až na půdu), nepraly ani nedraly peří. Pokud by byla některá přistižena, Lucie by jí rozfoukala peří po světnici (to s radostí dělávaly sousedky převlečené za Lucie) a zamotala napředené nitě.
Oslavy světla
I děti měly důvod k respektu před tajemnou postavou: pokud se důkladně o adventu nepostily, Lucie jim rozpáraly břicha nožem, který k tomu účely nosívaly s sebou, popřípadě hrozily metlou. Ale ty, které se uměly hezky pomodlit, obdarovávaly. Jen někde chodíval s Lucií také průvod masek, kde byl kominík, řezník, dráteník, cikánská rodina, kněz nebo družičky, jindy byla Lucie převlečena za starou hrbatou bábu. Den Lucie byl také dnem čistoty.
Svatá však byla vnímána i jako mocná ochránkyně před čarodějným uhranutím. Lidé věřili, že v den jejího svátku se slétávají čarodějnice (u nás prý hlavně na vrchu Radhošť) a společně čarují a škodí lidem i dobytku. Proto se obraceli ke svaté Lucii, aby je před zlými kouzly uchránila. Od jejího svátku tak až do Narození Páně dostávaly krávy kousek těsta smíchaného s kořením na ochranu před uřknutím, na Moravě naopak odkládali každý den jedno poleno a na Narození Páně s nimi všemi zatopili.
Především však šlo o symboliku: po dlouhé noci přichází opět světlo, po zlém zase to dobré. Ostatně světlo je obsaženo i ve jméně Lucie, které pochází z latinského slova lux (světlo). Na tuto souvislost odkazují Slavnosti světel ve Švédsku, které se slaví právě v onen den. Ty jsou písemně doloženy od roku 1780, u nás se o Luckách poprvé píše v roce 1804. Prokazatelně uctívána je ale již od 5. století. V roce 2001 poprvé Lucie v celé své kráse zavítala i mezi členy Severské společnosti v Praze na Novotného lávce.
Až do konce čistá panna
Lucie je historicky doložená postava. Narodila se kolem roku 286 v zámožné sicilské rodině v Syrakusách. Podle legendy byla zaslíbena jako nevěsta sice váženému a bohatému mladíkovi, nicméně pohanovi, sama přitom byla křesťanka. Sňatku se tedy snažila vyhnout. Po smrti otce a těžké nemoci matky se zdálo, že nebude vyhnutí. Lucie se tedy údajně vypravila ke hrobu Háty (Agáty) v Catánii, kde prosila o uzdravení své matky. Ta se skutečně uzdravila a z vděku slíbila dceři, že jí splní jakékoliv přání. Lucie matku poprosila, aby směla svoje věno rozdat chudým a současně mohla dál vést panenský život zaslíbený Bohu. Tak se stalo.
S tím ovšem nesouhlasil její původní ženich. Zde se legendy mírně rozcházejí, neboť Lucie si údajně kvůli nechtěnému sňatku vypíchla oči, které jí ovšem zázračně dorostly zpět. Podle jiné legendy jí byly oči vypíchnuty při mučení. Ať tak či onak, ženich její rozhodnutí nesl velmi těžce, a šel si postěžovat konzulovi Paschasiusovi. Udal svou snoubenku, že je křesťanka a že jmění rozdává chudým. Konzul nejprve Lucii obvinil z rozhazování majetku a nakonec ji sám chtěl znásilnit. To se mu nepodařilo, ale případ Lucie se dostal až k samotnému císaři Diokleciánovi.
Mstivý císař, který křesťany nenáviděl, ji nechal uvěznit a mučit. Lucie ale zůstávala dál pevná ve víře i v rozhodnutí nevdat se, a tak se císař rozhodl poslat ji do nevěstince, kde by ji o její čistotu připravili. Lucie prý stála na místě, a ani vojáci, ani vůz tažený párem volů ji z toho místa nedostal. A tak byla ještě polévána vařícím olejem, který jí nezpůsobil žádné zranění, až nakonec některý z vojáků buď na povel, nebo sám od sebe jí prořízl hrdlo mečem nebo dýkou. Tak byla Lucie v roce 304 zabita.
Pohřbena byla v Syrakusách, údajně její ostatky pak byly převezeny nejdříve do Konstantinopole, později do Benátek do benediktinského opatství na ostrově San Giorgio, odkud byly v roce 1981 ukradeny, posléze vráceny a dnes se nacházejí v kostele sv. Jeremiáše.
Lucie bývá zobrazována jako mladá panna s krkem probodeným mečem nebo dýkou, v bílém rouše (symbol čistoty) s červenou stuhou kolem pasu (prolitá krev), popřípadě s palmovou ratolestí symbolizující nevinnost, či dvěma očima na misce. Stala se ochránkyní mladých dívek a žen, ale i patronkou slepých a kočích, kajících se nevěstek, sedláků, sklářů, sedlářů, krejčích, švadlen, tkalců, nožířů, písařů, notářů, poduškářů, pedelů, vrátných, v Anglii také spisovatelů, advokátů, služek a podomních obchodníků. Lidé se u ní také dovolávají pomoci proti očním nemocem, bolestem v krku, infekcím, krvácení a úplavici.
Se jménem svaté Lucie se pojí také ostrov v Karibiku, který je cílem velkého množství turistů toužících po exotické dovolené.
Pranostiky pojící se se svátkem svaté Lucie
Když přijde svatá Lucie, najde tu už zimu.
Na svatou Lucii jasný den, urodí se konopí i len.
Svatá Lucie ukazuje svou moc, neb nám dává nejdelší noc.
Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá.
Lucie po Tři krále černou zimou nazýváme.
Svatá Lucie je královna noci.
Svatá Lucie noci upije, dne přidá, co slepice zívá.
Jaké jsou dni od sv. Lucie do Božího narození, takové jsou též měsíce příštího roku (12 dní - 12 měsíců). Podle těchto dvanácti dní se předpovídalo počasí následujícího roku.
Použité prameny: www.druidova.mysteria.cz, www.flu.cas.cz, http://splhej.wz.cz, http://lucie-cermanova, www.wikipedia.cz