Slovo primátora

Milí spoluobčané,

pamatujete si ještě, co jste dělali v sobotu, 1. května 2004 těsně po půlnoci? Já téměř přesně. Pro většinu z nás bude 1. květen 2004 jistě patřit k těm dnům, u kterých si budeme vždycky přesně pamatovat, co jsme právě prožívali. Jako den první pořádné narozeninové oslavy, s česnekovými jednohubkami a sadou Merkur;  jako den narození dítěte, plný ohlušujícího řevu a ohromujícího pocitu, že se život najednou obrátil naruby. Mé generaci se dne 1. května 2004 splnil sen. Český národ se konečně vypořádal s noční můrou socialistického režimu a zaujal své právoplatné místo po boku vyspělých evropských demokracií.

Členství v Evropské unii je jako partnerství. Na začátku jsme opojeni nadšením, po jisté době ale nastoupí střet s realitou. Musíme se chopit svých povinností, odpovídat za svá rozhodnutí, investovat čas a úsilí do rozvoje společného projektu tak, aby bylo přínosný pro všechny strany. Jsem pyšný na to, že se Česká republika během svého desetiletého členství v Evropské unii etablovala jako její plnohodnotný člen: spolehlivý partner se zdravou ekonomikou a kvalitními lidmi, kteří se osvědčují na evropském pracovním trhu.

Po deseti letech je dnes členství v Evropské unii nedílnou součástí české identity. Už to není sen, ale konkrétní dílo, na jehož vytváření se podílí každý den každý z nás – když cestujeme do zahraničí, když volíme do Evropského parlamentu, když nakupujeme spotřební zboží, když platíme daně, když venčíme psa v parku financovaném z unijních fondů… Jsem přesvědčen, že projekt evropské integrace pro nás zůstane smysluplným a že do něj budeme nadále přispívat a těšit se z jeho výsledků. Je to ostatně naše právo a naše povinnost vůči nám, našim potomkům a celé Evropě.