Se smutkem a úctou - článek primátora hl. m. Prahy Pavla Béma, uveřejněný v Listech hl. m. Prahy, čísle červenec 2007

Listy hlavního města Prahy | 2.7.2007 | rubrika: Titulní strana | strana: 1 | autor: MUDr. Pavel BéM

Obtížně hledám slova, abych vyjádřil své pocity nad smrtí své náměstkyně, kolegyně, kamarádky Hany Žižkové. Zemřela po dlouhé a těžké nemoci 27. června a způsobila tím mnoha lidem velikou bolest.

Zapomeňme na rčení „O mrtvých jen dobře“ a úplně upřímně si připusťme, že Hanka byla skutečně vzácný člověk. Životní krédo, které vyznávala, bylo: „Když něco chceš, tak toho dosáhneš.“ Její práce je toho důkazem. Znamenala pro ni tolik, že jen málokdo by se s ní mohl srovnávat. Milovala ji a milovala lidi, kterým pomáhala a o které se starala dlouhá léta. Nechci vyzdvihovat její zásluhy v komunální politice, které se věnovala od roku 1990, protože bych mohl popsat celé Listy. Chci jen vzpomenout na to, jak obětavá, pracovitá, vstřícná a odpovědná byla.

Vážil jsem si Hany Žižkové za její úsilí, s nímž bez ohledu na čas a problémy pracovala ve prospěch všech kolem sebe. K politice se poprvé dostala v roce 1990 v Občanském fóru a členkou ODS se stala hned po založení strany. Tvrdě a výborně pracovala - ať už jako zastupitelka, místostarostka či později starostka Radotína, nebo jako zastupitelka hlavního města Prahy a od loňského roku i jedna z mých nejbližších spolupracovnic. V Radotíně prožila prakticky celý život. Obyvatelé tohoto půvabného místa mi jistě dají za pravdu v tom, že se o rozkvět městské části, o lidi, kteří v ní žijí, starala s plným nasazením a hlavně láskou a obětavostí.

Vážil jsem si Hany Žižkové také za to, jak se i při náročné práci na radnici dokázala věnovat své rodině. Byl vděčná za zázemí, které jí její milující rodina poskytovala; bez něj, jak sama říkala, by politiku dělat nemohla a ani nechtěla. Milovala také přírodu a navzdory tomu, jaký je politika žrout času i energie, si vždy našla chvilku na procházku a odpočinek při výletech na kole nebo turistických výšlapech. I díky tomu jsme si byli blízcí.

Nejvíce jsem si však Hany Žižkové vážil za její upřímný lidský přístup, díky němuž kolem sebe dokázala vždy vytvořit příjemné a zároveň dělné prostředí. Ostatně práci si nechala posílat i do nemocnice. To jen dokazuje, jak byla zodpovědná a pilná. Bez nadsázky si troufnu tvrdit, že tak slušných a poctivých lidí jsem v životě nepotkal mnoho. Milovala knihy a jejím nejoblíbenějším autorem byl Karel Čapek. „Strach je nemoc špatného svědomí,“ zní jeden z jeho citátů. V takovém případě nemusela mít Hana Žižková strach nikdy a z ničeho. A dovolte ještě jeden citát Karla Čapka: „Bože, jak jednoduchý je recept na šťastný život: to, co děláme, dělat z lásky k věci.“
Věřím, že Hana Žižková žila šťastný život. To, co dělala, opravdu dělala z lásky.

Bude mi strašně chybět a vždy na ni budu vzpomínat s láskou, obdivem a úctou.