Řidiče, kteří neposkytli pomoc autobusu, možná stihne trest

Právo - 24.3.2003
Řidiče, kteří 8. března večer přes výzvy zachráněných míjeli místo tragické nehody dvoupatrového autobusu s českými turisty u Nažidel na Kaplicku a zraněným neposkytli pomoc, možná stihne trest. Pokud se ovšem podaří zjistit jejich totožnost.
Českobudějovická policie chce po výpovědích všech svědků po nich zahájit pátrání a v případě, že se jejich provinění potvrdí, je obvinit z neposkytnutí pomoci. "Není vyloučeno, že může dojít k případnému obvinění řidičů, kteří po nehodě kolem havarovaného autobusu projížděli a neposkytli obětem havárie první pomoc. Vše záleží na vyhodnocení výslechů svědků. Teprve po jejich výpovědích bude možné zvážit, zda existuje možnost pátrat po těch řidičích, kteří jeli kolem a nezastavili, a následně je trestně stíhat za neposkytnutí pomoci," zdůraznil mluvčí jihočeské policie Dušan Klícha. "Podle paragrafu 207 trestního zákona za to mohou dostat až jeden rok vězení. Zákon nám totiž výslovně ukládá poskytnout pomoc osobám v nebezpečí smrti, nebo osobám, které jeví vážné poruchy zdraví. Na lidech havarovaného neoplanu bylo vidět, že jsou zranění a pomoc potřebují," řekl Právu advokát Josef Doucha, bývalý šéf Středočeského úřadu vyšetřování.

Lhostejnost ho naplnila zoufalstvím
Jedním z cestujících, který se po nehodě vyšplhal na silnici hledat pomoc, byl Lukáš Adamec z Karlových Varů. "Pod autobusem potřebovaly okamžitou pomoc desítky zraněných. Ten pocit zoufalství a nemohoucnosti, když jsem mával na projíždějící auta a řidiči místo toho, aby zastavili a pomohli, přidali plyn, byl strašný. Přitom kvůli nim umírali další, přibývalo trvalých následků nehody," popisoval otřesné zážitky z neštěstí Adamec, jemuž zahynula v troskách autobusu přítelkyně. "Zhruba patnáct řidičů projíždělo okolo místa nehody zcela bez povšimnutí. Byly mezi nimi určitě tři kamióny. Nejméně dva řidiči, když jsme mávali a blokovali silnici, aby zastavili, ještě přidali plyn. Kdybych neuskočil, asi by mě přejeli. Kdyby alespoň zpomalili z devadesátikilometrové rychlosti na padesátku, tak by museli autobus nebo proražená svodidla vidět. To vědomí, že zatímco oni přidávají na plynu a tady umírají další lidé, kteří potřebují okamžitě pomoc, bylo strašné," pokračoval účastník nehody, který vyvázl jen s lehkými zraněními. Podle svědků se snažili na silnici zastavovat auta nejméně tři lidé.

Jasno nemá ani policie
Paradoxní je, že vlastně ani policie sama nemá jasno, jak je to s otázkou poskytnutí či neposkytnutí pomoci. Zatímco někteří tvrdí, že zákon poskytnutí pomoci vyžaduje, druzí mluví jen o morální výzvě. "Pokud řidič není přímo účastníkem nehody, nemá zákonnou povinnost zastavit a snažit se nějak pomoci. A kdyby přece jen nějaký svědek průkazně doložil, že mohl pomáhat, ale neučinil tak, nic se mu většinou nestane. Třeba řekne, že spěchal, protože vezl dítě k lékaři. Poskytnout první pomoc podle zákona musí jen přímý účastník," prohlásil šéf pražské dopravní policie Bohumil Bezouška. "Je to hluboký omyl. Zákon říká, že pomoc je povinen poskytnout každý, když to pro něj nebo pro někoho jiného nebude nebezpečné. Poskytnout pomoc zraněným v neoplanu nebylo pro okolojedoucí řidiče nebezpečné," zdůraznil Doucha.

Novela má přinést zlepšení
"Myslím, že se někdy lidé bojí, aby zraněným neublížili. I když by třeba stačilo vytáhnout jazyk, aby se člověk neudusil. Ochotně by pomohli někomu z rodiny či známých. Je to i otázka morálky," míní vedoucí lékařka Záchranné služby Praha - západ Jana Šeblová. Podle policistů však někdy lidem brání v zastavení obyčejný strach z přepadení po fingované nehodě. V každém případě se chystají zákonné úpravy, které by měly povinnost poskytování pomoci při nehodách jasněji stanovit. "Nyní se připravuje novela zákona 361. Tam budou sankce za neposkytnutí první pomoci při dopravní nehodě mnohem tvrdší než dosud. Myslím, že to většina účastníků silničního provozu uvítá," potvrdil rada ministerstva dopravy Evžen Prediger. "Poskytnutí první pomoci při dopravní nehodě, která se ho nijak netýká, je otázkou osobnosti každého řidiče. Všichni by si měli uvědomit, že někdy na místě zraněného mohou být oni sami - a pak budou čekat na pomoc ostatních," zdůraznil ředitel odboru dopravně správních agend Magistrátu hlavního města Prahy Josef Mihalík.

Chybějí znalosti první pomoci
"Lidé většinou poskytovat pomoc neumějí, tak raději utečou. Domnívám se, že těch, kteří jsou schopni kvalifikovaně zasáhnout u zraněného, je mezi řidiči tak dvacet procent," řekl Právu šéf Střediska územní záchranné služby Jihlava Jan Sedlák. Sám byl přitom ve své praxi mnohokrát svědkem toho, jak lze v dobré vůli člověku ublížit. "Vezměte si například bůhvíproč zažité pravidlo, že se zraněnému musí podložit hlava. Řada lidí je o tom přesvědčena, aniž by si logicky odvodili, že nadzvednutím hlavy mohou zablokovat dýchací cesty. U poranění páteře pak může polštářek způsobit doslova tragédii," popsal odborník. Upozornil přitom na stále se zvětšující mezery v osvětě. "Škola už takové věci neučí, tradované metody, s nimiž kdysi chodívali na školení dobrovolníci, jsou často přežité. Potřebné vědomosti si bohužel řidiči neodnesou ani z autoškoly. Poměrně slušným zdrojem informací bývala vojna, ale na tu chodí chlapů čím dál tím méně. Když to sečtete s narůstajícím počtem nehod, je výsledek žalostný," uvedl lékař.
24. března 2003
24. března 2003