Přesné mapy mohou ušetřit peníze

Městská rada dnes vyšla vstříc požadavku Institutu městské informatiky (IMIP) a zvýšila letošní neinvestiční příspěvek této organizaci o 7 mil. Kč. Jde ovšem o peníze, které IMIP převedl v letech 2000 a 2001 do celoměstského Fondu rezerv a rozvoje. Nyní je může použít na dvě akce.
Zkušenosti z povodní v roce 2002 ukázaly, jak významnou roli hrají přesné digitální mapy při prevenci i budování ochrany před záplavami. Vybrané údaje ze Souboru digitálních map Prahy byly poskytnuty jako podklad pro tvorbu Povodňového modelu Prahy již v roce 1996. Jednalo se o polohopis Jednotné digitální mapy Prahy (JDMP) a Digitální model terénu (DMT) vytvořený fotogrammetricky (z leteckých snímků).
V současné době vykazuje přesnost bodů polohopisu střední odchylku 14 cm, přesnost výškopisu je 30 cm až 1 m. Navíc jsou v mapě i body polohopisu zaměřené geodeticky (přebírané z dokumentace skutečného provedení stavby), které mají výšku určenou s přesností 5 cm.
Z vyhodnocení povodní roku 2002 je zřejmé, že při stávající přípravě výstavby protipovodňové ochrany by přesnější určení polohopisu a zejména výškopisu značně ovlivnilo náklady na její budování a pomohlo i při upřesňování matematického modelu. Optimálním a původně plánovaným řešením je provést nové geodetické měření polohopisu i výškopisu záplavového území (včetně výstavby nového bodové pole) s maximálním využitím metody GPS – systém by/S@T. Každý bod takto zpracovaného polohopisu by byl určen s polohovou přesností 2cm a výškovou přesností 5 cm. Součástí tohoto řešení by bylo i vyhodnocení vrstevnic. Toto řešení finnační dotace umožní.
Celkově bylo v srpnu 2002 zaplaveno 2350 ha území Prahy. Náklady na výše navrhované nové zpracování výškopisu jsou průměrně 15.300 Kč/ha. Zmapování celého zaplaveného území by si tedy vyžádalo náklady ve výši 35,2 mil. Kč.
Ve spolupráci s Odborem městské zeleně koordinuje IMIP také tvorbu historické ortofotomapy z leteckých snímků z roku 1938, 1953 a 1975. Tato historická posloupnost snímků, spolu s připojením stávajících barevných ortofotomap IMIP (průběžně od roku 1996) a Souboru digitálních map Prahy umožňují sledovat historický vývoj krajiny. Vzniká tak unikátní sada zachycující změny krajiny, koryt vodních toků a zástavby v čase a v přesně souřadnicově připojených lokalitách. K tomu lze připojit materiály z Archivu hl. m. Prahy (souřadnicově připojitelné rastry). Tak je možné sledovat vývoj krajiny od začátku 19. století dodnes. Z hlediska řízení rozvoje města je výhodné sledovat jeho vývoj na celém stávajícím území (v roce 1938 bylo území města 1/3 současného území).