Praha není příjemné město

Respekt | 3.6.2013 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 40 | Autor: MAREK ŠVEHLA | Téma: Volené orgány - Rada - Tomáš Hudeček

Se zastupujícím primátorem Tomášem Hudečkem o rozchodu s ODS, kmotrech a parcích, kam si člověk může jít lehnout
Pražská koalice TOP 09 a ODS byla jednou z těch, kterým se říká idylické. Měly společný cíl – porazit kmotry a jejich korupci. Lídři obou stran prohlašovali, že by spolu mohli krást koně, natolik si prý věří. Po roce a půl se spojenectví v hádkách rozpadlo. Jedním z hlavních aktérů tohoto rozpadu byl Tomáš Hudeček, který byl nyní dočasně pověřen funkcí primátora. Jeho představy, co dělat s Prahou, jsou přitom výrazně jiné, než na co byli obyvatelé hlavního města dosud zvyklí.

* Budete primátorem, nebo nebudete?

Doufám, že nebudu. Nekandidoval jsem jako lídr a nepřipadá mi, že bych na tom měl v tuto chvíli něco měnit.

* Doufáte?

Moje erudice je v územním plánování, regionálním rozvoji, dopravě. Tam mám rozdělanou práci, od které nechci odcházet.

* Jak se vlastně přihodilo, že jste se jako mladý vysokoškolský učitel bez zkušeností v politice dostal na druhou nejvyšší politickou pozici v hlavním městě?

Vůbec jsem tak rychlý postup nečekal. Vstoupil jsem do politiky v roce 2009 v době, kdy hrozily předčasné volby. Bál jsem se, že zvítězí Paroubek a jeho ČSSD. Do politiky jsem vstoupil absolutně bez představ, co bude. Říkal jsem si, že budu roznášet letáky, a měl daleký sen, že bych někdy za patnáct let mohl být starostou na Praze 8. Vždycky jsem si říkal, že potom ráno vstanu, sednu na tramvaj, kterou bude řídit tramvaják, který mě bude znát. A já se zeptám: „Franto, jak to jde?“ A on mi odpoví: „Stojí to za prd, vstával jsem ve čtyři.“ A potom dojedu k té bílé budově radnice. To byl vzdálený sen, všechno se ale nějak posunulo a já nakonec přišel na magistrát.

* Co se tedy stalo, že všechno šlo tak rychle?

Dostal jsem v TOP 09 na starost vytvořit regionální organizaci v Praze 8. Následně bylo třeba dostat do vedení strany v Praze někoho nového. To tenkrát stanovil kníže Schwarzenberg. Říkal, že by byl rád, aby tam byla aspoň jedna žena, někdo zkušenější, někdo nový. To jsem byl já.

* Proč jste tím „novým“ byl zrovna vy? Kdo na vás ukázal?

Jsem přesvědčen, že to byl asi kníže. On mě navrhl a krajský sněm následně odhlasoval. Měl jsem za sebou odvedenou práci v regionální organizaci Praha 8, která dodnes dobře funguje. Máme místostarostu, jsme v koalici, základní organizace není rozhádaná a nábor nových členů, odborné skupiny a další věci fungují.

* Vy sám jste se o vstup do vysokých funkcí nijak nesnažil?

To se ptáte na věci, které se staly hrozně dávno, před třemi lety, ale vzpomínám si, že mě zakládání stranické buňky bavilo. Do té doby jsem působil a stále působím na Karlově univerzitě a práce na univerzitě je relativně samotářská. Připravuji výzkum, přednášky, cesty do zahraničí, konference. V politice jsem potkal množství nových lidí, kteří mě životně hodně posunuli dál, a to mě prostě bavilo.

* Mimochodem, jezdíte teď do práce tramvají jako ve vašich představách?

Tramvají jezdím, jen ten tramvaják mě nezdraví, protože je to pokaždé někdo jiný.

Jde o detaily

* V Praze žijete od roku 2002. Co vám tady nejvíc leze na nervy?

Praha není město, kde se žije dobře. Je to město, které vám vysává energii, neposkytuje klid. Pokud tady chcete vychovávat děti a chcete, aby měly jakousi rovnováhu mezi rodinou a zábavou venku, tak Praha toho moc nenabízí. Je tu třeba málo parků, kde si můžete jen tak lehnout a odpočívat. Není náhoda, že lidé jdou do Prahy jako mladí a ve chvíli, kdy chtějí založit rodinu, popřípadě potřebují trochu klidu, z města zase odcházejí.

* Je v Praze málo zeleně?

Kdepak, zeleně je tady dost, ale není hezká. Nechci dávat Londýn za příklad krásného města, ale jakmile tam jdete do nějakého parku, vidíte ležet lidi na zemi. Kolik lidí vidíte ležet v parcích v Praze? Pražské parky nejsou dobře udržované, veřejný prostor obecně není kvalitní. Je tu příliš velká koncentrace negativních jevů jako velký provoz aut, celková zrychlenost času při pohybu městem. Život v Praze nenazývám plnějším životem, ale hektickým životem. Praha prostě nutí člověka žít hekticky.

* Proč taková je?

Zčásti to vzniká přirozeně, koncentračním procesem, kdy máme jeden milion tři sta tisíc obyvatel na malé ploše. A zároveň se za dvacet let od revoluce lidé příliš soustředili na akumulaci majetku místo na kvalitu života ve veřejném prostoru, příjemnější okolí bydliště, kde se dá odpoledne vyjet na kole, kde lze o víkendu trávit volný čas.

* Přesuňme se od kritiky společnosti dál: pražští politici v tom nemohli něco udělat?

Mohli. Právě kvalita veřejného prostoru je typickou ukázkou toho, jak město šíleně investuje. Ačkoli měla pražská samospráva velké příjmy a byla schopna provádět velké investice do veřejného prostoru, tak se příliš soustředila pouze na megainvestice a zapomněla na drobné věci. Přitom stejně jako u hry na klavír i tady dokonalost města spočívá v detailu. V drobném zkrášlování veřejného prostoru.

* Proč město zapomnělo na detaily?

Je neefektivně řízeno. Posledním, kdo na Prahu myslel v jejím celku, byl primátor Jan Kasl jako architekt. On vnímal město jinak. Říkal, že jej musíme spravit, aby se v něm dalo dobře žít. Po jeho odchodu už to šlo směrem tunel Blanka. Vinu na situaci v Praze tedy nese samospráva, také je to ale náladou ve společnosti. Lidé prostě chtěli mít dvě auta a bohatství, proto si volili tento typ samosprávy. A následnou odpovědí bylo – dobře, pokud chceme mít více aut, musíme vybudovat více tunelů, více megainvestic a zapomnělo se na detail. Třeba Vídeň dlouhodobě pracuje na tom, aby se lidé nechtěli stěhovat pryč, aby ve městě zůstali. A v Praze se na tom nepracuje.

* V radě města jste rok a půl. Jak jste změnili rozhodování města, aby se nezapomnělo na detail, jak říkáte?

Jednak bohužel musíme pokračovat ve velkých investicích, které už byly nasmlouvané. Po příchodu do funkce jsem se v rezortu rozkoukával, v rámci svého působení jsem už ale něco udělal. Na útvaru rozvoje hlavního města vzniklo podle mě naprosto profesionální koncepční pracoviště, které už má manuál práce s veřejným prostorem. Vznikl například kompletní manuál, jak mají vypadat pražské břehy Vltavy. A další věci, jež v dlouhodobém horizontu život ve městě zkvalitní. Tedy pokud na to dá vedení města peníze. A to je teď můj další úkol. Alokovat peníze na projekty ve veřejném prostoru, které jsme už v rámci manuálu vypracovali nebo jsou teď vypracovávány. Myslím, že by město mělo věnovat mnohem větší částku na zkvalitnění veřejného prostoru.

* A co by se za ty peníze mělo udělat?

Můžeme začít změnami, po nichž by si obyvatelé Prahy rádi chodili lehnout na trávu do parku. Měly by se také změnit ulice. Je českým specifikem, že jdete po chodníku, vedle máte silnici a pak tramvaj. Ve chvíli, kdy chodec vkročí do silnice, jsou řidiči schopni ho zabít. Cyklisté se také bojí aut a jedou po chodníku, kde na ně chodci mávají holí. Když auto zatočí do kolejiště, začne tramvaj zvonit jako šílená. Proto máme tendenci jednotlivé pruhy od sebe oddělit. Mezi auto a tramvaj dáme zeď, mezi auto a cyklistu metrovou díru. Chodce nejlépe úplně uklidíme za nějaké zábradlí, protože co kdyby se nějaké dítě utrhlo rodičům a skočilo pod auto. A jediný případ, kdy nějaký šílenec opravdu skočí pod auto, bereme jako důkaz, že tam to zábradlí musí být. Česká republika jako kdyby touto nepřirozenou segregací účastníků ve veřejném prostoru docházela do fáze, kdy úplně přestává fungovat jako společnost. Potom ale jedete třeba do New Yorku – a to je mnohem větší, mnohem šílenější město – a vidíte, že všichni společně nějak fungují. Že chodci jdou přes silnici a řidiči to nějakým způsobem respektují, vyhnou se. Dokonce i zatroubení tam paradoxně nikdo nevnímá jako špatné. Když jsme teď chtěli v rámci oživení města několik sobot v červnu, v červenci a v srpnu zavřít Smetanovo nábřeží pro auta s tím, že tam budou dny cyklistů, otevřené ulice a tak dále, dostali jsme na to kritiku přímo od našich expertů, kteří namítali, že tam přece jezdí tramvaje, a navrhli, že tedy tramvajové koleje oplotí. Čili to myšlení zábran ve veřejném prostoru je absolutně zakořeněné. Místo aby veřejný prostor sloužil všem a uměli jsme se na jeho využívání domluvit, jako třeba ve Vídni, snažíme se pohyb v něm pořád nějak omezovat.

* Jak chce město zbavit lidi – chodce, cyklisty, řidiče – strachu, který je při jejich pohybu městem provází?

Především je to otázka času a dopravní výchovy. S tím, jak bude narůstat počet cyklistů, chodců, jak se o této problematice bude více a více mluvit, začne se postupně chování měnit k lepšímu. Nutnou podmínkou je samozřejmě osvícený politik, který se nebojí tuto koncepci obhajovat a prosazovat a nemotorové způsoby dopravy podporovat.

* Co se vám za rok a půl povedlo z vašich plánů na proměnu ulic prosadit?

Toto je vize, kterou jsme teď nastavili v rámci koncepčního budování na útvaru rozvoje hlavního města. Máme studie, směr, kam se mají dát peníze z rozpočtu, aby se město tímto způsobem měnilo. Jde ale o běh na dlouhou trať. Věřím, že v rozpočtu pro příští rok se nám už povede začít, protože doteď se nám to v koalici nedařilo prosadit.

* ODS tyto věci nechce?

Nepřipadá jim to důležité. Ale pozor, my jsme vstoupili do koalice v prosinci 2011, kdy už bylo o rozpočtu rozhodnuto. A vloni jsme se za změnách v rozpočtu nedohodli.

* Jaké velké evropské město máte jako inspiraci?

Mám jich spoustu. Praha je ale svou historií, kulturou a vzhledem svého centra tak jedinečná, že nelze říci, že by měla vypadat jako Vídeň nebo Paříž. V konkrétních věcech se ovšem poučit máme a musíme. Třeba u té Vídně jejich prozřením, že právě kvalita veřejného prostranství je to, co dělá město hezkým. Asi před deseti lety začali do veřejného prostoru investovat a jejich růst v žebříčcích kvality života je důkazem, že jde o správnou cestu.

* A čím je veřejný prostor Vídně příjemný?

Jakmile vyjdete na ulici, okamžitě pocítíte, že je to tam hezké a že je vám tam příjemně. A to já v Praze necítím.

* Co je to hezké a příjemné?

Jsou to prostě detaily. Může jít o vzhled zábradlí. Tady má zábradlí červené a bílé pruhy a je staré třicet let. A je prostě méně hezké než zábradlí, které je v jiném městě, třeba ve Vídni. Ale hlavní věcí je, že zábradlí ve Vídni na mnoha místech vůbec není. Když vyjdete v Praze z Hlavního nádraží, jdete po chodníku, který je oddělen od trávníku zábradlím. Proboha, proč je tam zábradlí? Teď ale nechci, abych vypadal jako magor, jemuž vadí zábradlí. Je to jen jeden z tisíců detailů, které laik obvykle nevidí. Na to musí nastoupit odborník z útvaru rozvoje města a říci, co všechno je ve veřejném prostoru špatně.

* Nešlo by se zeptat přímo obyvatel města, co ve veřejném prostoru chtějí?

My se jich už ptáme. Na útvaru rozvoje města jsem inicioval vznik projektu Praha pro lidi. Na místech, která se mají nebo mohou měnit, s lidmi diskutujeme, k čemu všemu by rádi veřejný prostor využívali, jaké aktivity tam chtějí provozovat, abychom pak podle toho mohli připravit návrh podoby toho místa.

* Zmiňoval jste prostor před Hlavním nádražím: tam je parčík zvaný Sherwood, který má pověst velmi nepříjemného, ošklivého místa. Jak je možné, že si město za dvacet let neumí s tak důležitým prostorem poradit?

Protože lidé ve vedení města mají pocit, že to není důležité. Považují za priority špatná témata.

* A jaké vedení? Jací lidé? Vy jste přece vedení města.

Minulé vládní garnitury. Prioritami se staly megatendry, jako je tunel Blanka, kupovaly se tramvaje ve velkém rozsahu, prodlužuje se metro trasy A, přitom potřebnější je trasa D.

* Ale přece jen bych řekl, že za rok a půl, co jste v úřadě, by věc jako parčík před Hlavním nádražím mělo být možné zvládnout.

To ano.

* Proč to tedy nevyšlo?

Proč na to radní zodpovědný za životní prostředí nedal důraz, neumím posoudit. Také ne všechny parky jsou v gesci hlavního města Prahy. Patří městským částem.

* Mně teď tolik nejde o to dávat za to někoho na pranýř. Spíše mi vrtá hlavou, proč to město neumí zvládnout.

Je to o prioritách.

* Jasněji to nevíte? Přece cesta k nápravě vede jedině přes to, že porozumím předchozím selháním.

Já to ale vím a říkám vám to. Prostě politická reprezentace na tento problém nedávala důraz. V New Yorku bylo svého času neskutečné množství vražd. Pak přišel republikánský starosta Giuliani, kterého lidé zvolili proto, aby snížil kriminalitu. A provedl to represivním způsobem. Vyslal tisícovky policistů do ulic, a jakmile našli deprimovanou oblast v tom smyslu, že tam začínala špína, rozbitá auta a podobně, důsledně ji čistil, dával pokuty, odtahoval auta a zároveň opravoval každé rozbité okno. Jakmile byly kdekoli rvačky, postavil tam více policistů a tak dále. Lidé si po nějakém čase začali stěžovat na přílišnou policejní represi, kriminalita se však zásadně snížila. A stejně tady: až budou mít lidé pocit, že veřejný prostor a jeho kvalita, ať už okolo Sherwoodu nebo jinde, potřebuje řešit, měli by zvolit politika, který jim nabízí toto řešení. To se tady ale nedělo. Prostě se volili politici, kteří říkali, že postaví tunel Blanka.

* Když je řeč o tunelu Blanka – dopravní experti tvrdí, že tento tunel neulehčí centru města od aut. To znamená, že město vydá třicet šest miliard na řešení, o němž se dozvídáme, že vlastně nic nevyřeší. Není to divné?

Na základě své výzkumné činnosti na univerzitě mám stejný názor. Ano, Blanka v dlouhodobém horizontu, možná i ve střednědobém, městu rozhodně nepomůže. Dokonce to funguje obráceně. Říká se, že Blanka zkrátí vzdálenost ve smyslu, že dojedete rychleji, což je obecná myšlenka u dopravních průtahů. V praxi to však znamená, že pojede více lidí z větší dálky. Čili stavba tunelu neznamená zkrácení, ale naopak průměrné prodloužení cest, které lidé v Praze ujedou.

* Co s tím chcete dělat?

Teď s tím není možné udělat nic. Je možnost vyhodit třicet miliard a zasypat Blanku, což je hloupost. Jakmile se jednou přijalo toto rozhodnutí, tak se musí pokračovat. Nedávno jsem byl v Nizozemsku a tam nás vzali do Haagu, Rotterdamu a Amsterdamu. Byli jsme mimo jiné v „the most deprived area“, znehodnoceném území, kde žili přistěhovalci a osoby s nižším sociálním statusem. Přitom šlo o úplně nádherné části města. Ptal jsem se, proč tomu říkají znehodnocené území, když je to tak krásné, a oni mi odpověděli, že ta krása je podmíněná investicí mnoha peněz. Nazývali to „Dutch“ přístup a opak nazývali „Undutch“. Pro sebe jsem to chápal jako zdravý rozum a nezdravý rozum. Pokud by chtěli Nizozemci provést investici typu tunelu Blanka, vážili by v rámci „Dutch“ přístupu důsledky: postavíme drahou Blanku, a když ji postavíme, stane se to a to. Když se stane to a to, někde jinde se vyvolá toto. A protože toto povede k tomuto a to my nechceme, tak raději Blanku nepostavíme. U nás se postupuje obráceně. Řekne se – něco postavíme. A teprve následně zjišťujeme, že se nám objevil nový problém a je třeba s ním něco udělat. Takže to by podle nich bylo „Undutch“.

* Jak tedy chcete řešit počet aut ve městě, pokud Blanka řešení nepřináší?

Město jde v tomto ohledu špatným směrem, protože si nárokuje stále více aut. Uvedu zase příklad z Nizozemska: Když v Praze stavíte dům, musíte ke každému bytu mít jedno parkovací místo. A když je byt velký, tak dvě. V Nizozemsku je to obráceně. Když stavíte, můžete mít k bytu maximálně jedno parkovací místo. Politika města tím směřuje k tomu, aby tam auta nejezdila. Osobně nejsem zastáncem takového omezování, protože jsme v jiné vývojové fázi, statusem každého Čecha je mít aspoň jedno auto. Ale pořád jdeme cestou větších tunelů, větších silnic a více aut. Už se nám však spousta lidí ozývá, že nechtějí hluk, nechtějí auta u svých domů, společenské klima se začíná měnit. Myslím si proto, že po dokončení Blanky je třeba některé dopravní tepny zúžit. Pokud někde postavíme kapacitní silnici, na jiném místě bychom měli kapacitu zase snížit. V obráceném případě nám tady zase přibude aut. A nebudou to auta Pražanů, ale Středočechů.

* Často uváděnou příčinou problémů v Česku jsou tzv. kmotři a jejich spojení s politiky. Kdo to vlastně v Praze je?

V gesci územního plánování jsem narazil na duo Bém a Janoušek. V územním plánování to bylo velmi promyšlené. Vybere se vhodný pozemek, provede změna územního plánu, tím se pozemek změní na stavební parcelu, prodá se dráž a vydělá se. Ve chvíli, kdy tuhle změnu umíte u úředníků a v zastupitelstvu zařídit, vyděláte neskutečné množství peněz. Dosavadní metodika sestavování územního plánu tomu napomáhá. V územním plánu jsou tisíce malých položek, které prostě máte možnost změnit. Naproti tomu nový územní plán, na němž pracujeme, by tomu měl zabránit.

* Vy tohle, co jste mi líčil, neděláte?

Proboha, samozřejmě že ne. My jsme ale hlavně systém nastavili tak, aby to nikdo nedělal ani po našem odchodu.

* Dá se taková věc trestně stíhat?

Spíše ne, protože všechno je procesně v pořádku. Fakt, že daný úředník třeba změnil svoje stanovisko pod nátlakem, neumíme bohužel dokázat.

* Janoušek i Bém jsou dnes mimo scénu. Znamená to, že už v Praze žádní kmotři nejsou?

Takto to nemůžete říci. Dvacet dva let tady byla orientace na jednu politickou stranu. Když si představíte, že v Praze je každým rokem podepsáno tisíc nebo i více smluv na nájmy, je prodáno tolik a tolik hektarů pozemků, provedeno tisíc změn územního plánu, tak se musel byznys s politikou propojit natolik, že představa nějakého rychlého zpřetrhání vazeb je naprosto mylná. To byste musel vyměnit všechny úředníky, kteří mají nějaké razítko a nějakou dobu v zaběhaném systému pracovali. A to je nereálné. Nemám jinou možnost než systém měnit postupně a dělat další opatření, která korupční vazby zpřetrhají.

Věřím, že uděláme víc

* Jak jste došli k rozhodnutí skončit koalici s ODS?

To nebylo jedno rozhodnutí. To bylo půlroční martyrium, kdy radou nic neprocházelo.

* Kdo to rozhodl?

My, pražská TOP 09.

* Vy jste se neradili s vedením své strany?

To je asi zase otázka, jestli nás neovládá Kalousek... Neovládá. Radili jsme se jen s naším zastupitelským klubem.

* Nejde o Kalouska. Jde o otázku, do jaké míry vedení vaší strany ovlivňuje rozhodnutí, jestli se vypoví koalice ve městě nebo v kraji, který je pro úspěch vaší strany jednoznačně nejdůležitější.

Byli informovaní, ale nerozhodovali o tom.

* A když jste je informovali, co vám řekli?

Abychom konali, jak uznáme za vhodné.

* I když vaše rozhodnutí může ovlivnit a asi ovlivní příští volby do sněmovny?

Mám zodpovědnost za náš program, a proto konám tak, jak mám. Stál za námi zastupitelský klub. Kdyby tam na vrchu dupali a skákali, tak stejně nic nezmohou.

* Proč teď TOP 09 trvá na vlastním primátorovi? Mohli byste tu funkci přenechat ODS výměnou za plnění programových priorit, o které – jak říkáte – vám jde.

Tohle jsme už jednou zkusili a vidíte, jak neslavně to dopadlo.

* Co uděláte v příštích volbách? Dáte znovu do čela kandidátky někoho známého, kdo podobně jako Zdeněk Tůma nebude až tak moc chtít být primátorem?

Já bych byl vděčný, kdyby Zdeněk Tůma opět kandidoval. To se ale nezdá pravděpodobné. A co budeme dělat? Nevím, ptáte se hrozně dopředu.

* Lidi kolem Karla Schwarzenberga nyní založili jakési hnutí na jeho podporu v politice. Jaký na to máte názor?

Kdybych byl mimo politiku, šel bych do toho.

* Takže byste šel raději tam než do TOP 09?

Ale kníže je předsedou TOP 09, takže mi to připadá jedno a to samé.

* Proč ti lidé raději nevstoupí přímo do TOP 09, když je to to samé?

Já bych tam vstoupil. Ale to se spíš ptejte přímo jich.

* Všude říkáte, že koalice musela skončit. V politice jde ale o to mít většinu a tu jste pořád měli.

Vy mluvíte o zastupitelstvu, tady však rada přestala mít schopnost prosazovat důležité věci – tunel Blanka, vyřešení financí dopravního podniku, reorganizace magistrátu, koupě Pražské plynárenské, koupě Pražských služeb a tak dále. To jsou věci, které se nám nepodařilo vůbec nikam posunout, tudíž se ani nedostanou na jednání zastupitelstva.

* V menšinové vládě města budete schopni tyhle věci prosadit?

Ano, jsem o tom přesvědčen. Rada města rozhoduje o obrovském množství věcí.

* Co získám jako obyvatel Prahy na tom, že TOP 09 bude vládnout menšinově?

Nezdraží se vám všechny poplatky, například jízdné, které se mělo zvyšovat kvůli nákupu nových tramvají. Neustále se říkalo, že smlouvu na nákup, jež byla uzavřená za bývalé rady, změnit nemůžeme. Jsem přesvědčen, že to budeme umět.

* Co dalšího?

Věřím, že nastavíme lepší smluvní vztahy u majetku města. Obrovský majetek města – jde o 260 miliard v držení magistrátu a 360 miliard včetně městských částí – dlouhodobě nepřináší zisk. Pokud hlavní město majetek má, měl by být mimořádně ziskový. Také věřím, že najdeme cestu, jak dostavět tunel Blanka v termínu.

* Co bude cenou za podporu ČSS D, pokud ji dostanete?

Některé limity stanovené ČSSD jsou přijatelné, některé ne. Nemohu tedy rozhodně říci, že je dohoda jistá.

* A když se nedohodnete?

Musíme se nějak domluvit.

* Nemůže být výsledkem celé situace opětovná dohoda ODS a ČSSD?

Klub občanských demokratů se už fakticky rozpadl, takže na utvoření většiny nemají dost hlasů.

* Komunální politici často rádi říkají, že jsou rodilí Pražáci, Jihočeši atd. Vy máte patrný olomoucký akcent. Předhazují vám to nějak vaši oponenti?

Občas si někde přečtu, že jsem z Moravy. Ale kolik nás tady proboha z Moravy je? Spíš je to moje výhoda.

 

3. června 2013
3. června 2013