Praha Husova a husitská / 1415-2015

Výstava představuje Husovu a husitskou Prahu, pražské působení Jana Husa a jeho „druhý život“ téměř čtyřmi sty exponáty od předmětů každodenní potřeby přes vzácná umělecká díla, množství rukopisů a starých tisků, knihy, fotografie, modely až po moderní audiovizuální tvorbu reflektující husovskou a husitskou tradici v české kultuře.

Vystaveny jsou takové unikáty jako kniha modliteb Václava IV. pro stanovené denní hodiny, tzv. „hodinky“, zapůjčené z oxfordské Pembroke College. Dalším významným exponátem, zapůjčeným z Univerzitní knihovny v Edinburgu, je stížný list české a moravské šlechty kostnickému koncilu ze dne 2. září 1415 s protestem proti Husovu odsouzení a upálení - originál jediného zachovaného exempláře z osmi stejnopisů. Opis čtyř filozofických spisů Johna Wyclifa, vyhotovený vlastnoručně Janem Husem a obsahující jeho české glosy, zapůjčila Kungliga Biblioteket ve Stockholmu. Všechny tyto rukopisy lze obdivovat po celou dobu výstavy. Z dobových uměleckých skvostů jsou k vidění Madona svatovítská, Bolestný Kristus z Týnského chrámu nebo gotické plastiky bolestných Kristů ze Staroměstské i Novoměstské radnice.

Od 18. 12. 2015 bude možno spatřit originál bohatě iluminovaného rukopisu Brevíře Benedikta z Valdštejna z fondu Národní knihovny. K výstavě byla vydána publikace.

Pražská města, která byla do roku 1400 rezidencí panovníků Svaté říše římské, se stala místem zrodu a ideovým i politickým centrem husitského hnutí. Následně byla po více než 200 let střediskem české (husitské, kališnické) reformace. Byla také místem přetrvání stop husovské a husitské tradice v době protireformace a stala se hlavním ohniskem obnovy a nového vzestupu této tradice v 19. a 20. století.

Jan Hus (asi 1371–1415) náleží k osobnostem, které mají trvalé místo v českých i evropských dějinách. Husova smrt na kacířské hranici v Kostnici se řadí k nejvýznamnějším událostem českých dějin. Vyvolala v život hnutí, jímž České království vystoupilo do popředí zájmu celé Evropy – husitskou revoluci a první úspěšnou evropskou reformaci, násilně potlačenou po roce 1620. Ideový obsah Husova učení, základní principy jeho úsilí o nápravu církve i společnosti, stejně jako mravní rozměr jeho kazatelského působení a jeho vystoupení před církevním koncilem v Kostnici ve jménu Boží pravdy vzbuzují i po šesti stech letech úctu a obdiv. Opětovné návraty k Husovi a dobově podmíněné interpretace jeho ideového odkazu lze sledovat od doby osvícenství a českého národního obrození přes epochu první Československé republiky až po snahu komunistického režimu přisvojit si husovskou i husitskou tradici.

Také dnešní doba, “postmoderní” 21. století, přináší nejen nová hodnocení Husova působení a jeho myšlenkového světa, ale též nové pohledy na další osudy a dějinný význam jeho učení. Hus dnešní českou společnost již nerozděluje, nýbrž spojuje. Hlásí se k němu pozitivně velká část české (a též evropské) veřejnosti bez ohledu na náboženské vyznání, sociální zařazení či politickou orientaci.