Miliardy povodeň nezastaví – Respekt - 25.8.2003

Voda, která loni poničila Čechy od jihu na sever, hrozí další škodou. Tentokrát v podobě zbytečně utracených miliard a nešetrných zásahů do života řek. Vedle toho jsou ale slyšet i pokornější úvahy - nebojujme s řekou, dejme jí místa, kde se může bez velkých škod rozlít. Je třeba se smířit s tím, že absolutní ochrana před živlem neexistuje.

Podtitulek: Do ochrany proti velké vodě míří hodně peněz, přínos je však nejistý

Praho, co my v Mělníce?

Zkušenosti z povodní na Moravě a na východě Čech ukazují, že politici vzápětí otvírají bez řečí kasu. Také ve městech na Vltavě a Labi posunula loňská záplava investice do boje s řekou na první místo v žebříčcích všech politiků. Pochyby o jejich účelnosti metou pod stůl. "Zkušenost s největší přírodní katastrofou v dějinách Prahy pravděpodobně učinila přítrž veškerým jalovým půtkám," prohlásil rok poté, co velká voda v hlavním městě kulminovala, primátor Pavel Bém. "V polovině roku 2006 bude Praha skutečně chráněna před povodní, která je srovnatelná s tou loňskou." Zdi, hráze a mobilní hrazení vyjdou metropoli na bezmála dvě miliardy korun. Jde o čtvrtou největší investici v její historii.

Odborníci jsou však, pokud jde o spolehlivost zvolené ochrany, o poznání opatrnější než politici a nabádají ke střízlivosti. "To je zbožné přání. Samozřejmě že se město i projektanti snaží, aby to tak dopadlo. Ale absolutní ochrana není možná. Je to příroda, každá povodeň je jiná. Navrhnete ochranu na průtok 5200 kubíků za vteřinu - přijde 5800 a už to proteče," říká Viktor Hrnčíř z firmy DHI, která dělala pro Prahu povodňový model. "Je sice pravda, že může přijít něco jiného. Ale proti přírodní katastrofě nelze plánovat jinak, než podle zkušenosti z předchozích katastrof," říká náměstek primátora a člen povodňového výboru Jan Bürgermeister.

Kdyby přišla úplně stejná povodeň jako loni, ochrání hráze metropoli jen před povrchovou vodou. Riziko je například v kanálech - do jejich opravy dá město tři sta milionů korun. "Pak je tady ještě otázka podzemních vod. Když bude povodeň delší, mohou se průsakem zatopit sklepy i domy," říká Viktor Hrnčíř. "Nebude to ale proud, který boří, voda také nebude tak špinavá a hlavně - tím, že nastoupá pomalu, dá lidem čas odvozit do bezpečí vše - od obsahu archivů až po lednice." Jak moc by město spodní voda zaplavila, nikdo neví. "Žádnou studii od hydrologů nemáme," přiznává náměstek Bürgermeister. "Vycházíme z empirie, z loňské zkušenosti Starého Města. Je to samozřejmě jen jedno pozorování, ale ukázalo, že voda tam nevystoupala tak vysoko a škody byly nesrovnatelně nižší než na Malé Straně nebo v Karlíně."

Zřejmě největším úskalím budování hrází v hlavním městě je to, že mohou pěkně zatopit městům dále po proudu. "Když převedeme škodlivý průtok přes Prahu, vyloučíme tam přirozené rozlivové prostory řeky, dosáhne voda vyšších stavů níže po toku," upozorňuje Karel Drbal z Výzkumného ústavu vodohospodářského, který je koordinátorem vyhodnocení povodní z roku 2002. "Musíme se ptát - co budeme dělat na soutoku Vltavy s Labem? Kolik to bude stát? A nebude to v součtu náhodou dražší než škody, které by řeka napáchala bez hrází v Praze?" Podle Karla Drbala se města za Prahou dříve či později ozvou: "Vy si postavíte hráze, a co pak my v Mělníce budeme dělat? Praho, musíš nám připlatit na naši ochranu nebo zaplatit škody." Severočeská města však neprotestují, protože si takové nebezpečí zatím neuvědomila. "Kdyby to tak bylo, jistě bychom se bránili. Ale o ničem takovém nevíme," říká hejtman ústeckého kraje Jiří Šulc. "Počkáme, až to vodohospodáři spočítají a řeknou nám, jak to je." Ti však na takových odhadech teprve pracují a budování hrází je v Praze už dávno v plném proudu. "Překvapuje mě, že vodohospodáři mluví o tom, co hráze v Praze udělají s rozvodněnou řekou. Nám takový názor ještě nikdo nepředal. Zatím tedy vycházíme z toho, že naše ochrana nezhorší parametry řeky nad Prahou ani pod ní," říká náměstek Bürgermeister. "Zeptejte se lidí na Malé Straně a v Karlíně, jestli chtějí na takové výpočty čekat."

Touha po sto procentech

Praha rezignovala jen na ochranu dvou svých sídel - Sedlece na severu a Lahovic na jihu. Radní argumentovali logicky: Šestimetrovou zeď za vašimi domky stavět nebudeme. Byla by příliš drahá a navíc není jisté, zda by vodu zadržela. Se zlou se potázali. Rozzlobení lahovičtí občané třikrát zablokovali hlavní silnici. Pohrozili i soudem, protože hráze ve městě zvýší hladinu velké vody v Lahovicích o několik desítek centimetrů. "Polovina lidí tu měla to štěstí, že v patře měla sucho. Rozhodovaly o tom centimetry," říká mluvčí lahovických Josef Elmer. Město nakonec přišlo s velkorysou nabídkou, že domy vykoupí za úřední odhad, který je dnes v záplavovém pásmu vyšší než tržní cena. "Pro mě je prodej městu výhodný. Mám nový velký dům, dostanu za něj dvanáct milionů," říká Josef Elmer a dodává, že tržní cena jeho domu po povodních rapidně klesla: "Leda blázen si koupí dům v záplavovém pásmu. Odhaduji, že na trhu bych za něj dneska dostal tak milion, dva." Tři čtvrtiny jeho sousedů ze starších domků však zatím prodat nechtějí. "Nedostali by tolik, aby to stačilo na stavbu nového domu," vysvětluje Josef Elmer.

Lahovičtí proto chtějí bojovat dál, tentokrát už ne za hráz, ale za splavnění Vltavy. Sílu rozhořčených občanů si totiž uvědomil i dávný propagátor kanálu Dunaj-Odra-Labe a člen stejnojmenného sdružení Jaroslav Kubec. Přišel za nimi a záhy i za radními se studií, podle které plavební kanály pro lodě kolem Orlíku a Slapů zároveň zabrání ničivé velké vodě. Na magistrátu našli lahovičtí pochopení jen u někdejšího primátora a člena protipovodňového výboru Prahy Jana Kasla. "Musíme si vybrat, jestli chceme mít všechna města obetonovaná, nebo raději udělat nějaká rozumná opatření, aby do nich tolik vody nedoteklo," říká Jan Kasl.

Jiná cesta

Jenže nejen ekologům, ale ani většině techniků splavnění Vltavy rozumné nepřipadá. "Je to drahé, technicky nesmírně náročné, nevěřím, že by to fungovalo. Je to stejná chiméra jako celý kanál Dunaj-Odra-Labe," shrnuje jejich výhrady Viktor Hrnčíř. Navíc není vůbec jasné, odkud kam a co vlastně by se po řece vozilo. Ani souběžná železnice není dost vytížená, navíc lodě po Labi na sever stejně neprojedou. Saská vláda totiž jasně řekla, že na jejich území se Labe prohlubovat a narovnávat nebude.

Přesto hejtmani jižních, středních a severních Čech podepsali memorandum o tom, že lodě na Vltavě chtějí. "Jsem vášnivý příznivec splavnění," říká budějovický hejtman Jan Zahradník, který dohodu inicioval. "Je to sice projekt za miliardy korun, ale třeba na něj přispěje Evropská unie." Lodě podle něj přivezou do Budějovic turisty. "Mám signály od některých podnikatelů, že mají o lodní dopravu zájem," říká Jan Zahradník. "Teď se ukazuje, že splavnění může být pozitivní i pro řešení povodňové situace."

Stejná snaha - dosáhnout toho, aby hráze musely čelit co nejmenšímu množství vody - rozhýbala i úvahy právě opačným směrem. Jak se vodě podvolit a zároveň zmírnit hrozící škody. Ministerstvo zemědělství, které zřizuje podniky Povodí Vltavy a Labe, zadalo týmu ekologů z olomoucké univerzity studii na téma, jak změnit krajinu v povodí řeky Berounky tak, aby dokázala zadržet co nejvíc vody. Tvůrci studie obešli Berounku a její přítoky a teď zakreslují do mapy, co by se kde dalo dělat. Jde o jednoduché věci. Ornou půdu by v pásu kolem řek měly vystřídat louky a lesy, protože mají větší schopnost vodu zadržet. Tam, kde nejsou vesnice, je dobré hráze posunout co nejdál od toku. Podél řeky je třeba najít místa, kde se voda může rozlít bez větších škod, a právě tam ji, když to bude třeba, odvést. Součástí "řízeného zatápění" je i odstranění překážek, které mohou způsobit záplavy v okolních vesnicích. "Silnice napříč řekou fungují jako přehradní hráz," vysvětluje Jarmila Měkotová, spoluautorka studie. "Je třeba je snížit tak, aby přes ně voda protekla a neodklonila se do vesnice."

Možnosti takového přístupu nejsou zanedbatelné. Loni teklo Berounkou až dva tisíce kubíků vody za vteřinu. "Odhadujeme, že úpravy v krajině by dokázaly zadržet dvě stě až čtyři sta kubíků," říká Daniel Pokorný z ministerstva zemědělství. Zkušenost z Moravy však říká, že taková pomalá cesta, která neslibuje zázračnou stoprocentní ochranu a navíc obnáší vleklá jednání se stovkami vlastníků v okolí řek, příliš příznivců nemá. Stejný tým navrhoval také tam změny kolem řek. Jejich studie však zatím zůstala jen na papíře.

Hana Čápová

26. srpna 2003
26. srpna 2003