Kniha Schwarze asi nesestřelí

Právo - 15.3.2002
Ředitel pražské záchranky Zdeněk Schwarz zřejmě zůstane ve funkci i přes kritku z pera Jeronýma Janíčka (25), autora nové knihy s názvem Černá záchranka. Náměstek primátora pro zdravotnictví Otto Kechner (ČSSD) totiž prohásil, že pokud by o Schwarzovi hlasovala městská rada, připojí k tomu setrvání ve své funkci. Kniha, vydaná občanským sdružením Logos, vyzývá Schwarze k odstoupení. Líčí, jak několikrát zklamal jako lékař, jak byl za jeho vedení záchranky vybrán poruchový software či jak šikanuje své podřízené. Na čtvrteční tiskové konferenci ředitel záchranky jednotlivé případy vysvětloval. Připomněl, že od roku 1995 je nositelem plakety primátora za zásah při požáru hotelu Olympic. Zhruba ve stejné době se odmítl spustit do světlíku pro dělníka, který se tam propadl na jedné ze žižkovských staveb. Schwarz uvedl, že případ šetřila Česká lékařská komora a nezjistila pochybení. Pokud se týká šikanování zaměstnanců, zmiňuje kniha případ řidiče-záchranáře Jana Vaci, jenž byl z nejasných důvodů přeřazen na jinou práci. "Kdybych pana Vacu šikanoval, asi by mě při svých proporcích zabil jednou ranou," bránil se Schwarz. Na bývalé zaměstnance ředitel podal několik žalob či trestních oznámení. Týkaly se např. ochrany osobnosti a údajných pomluv zveřejněných v odborovém časopise Záchranářský pittbul. Žalovaná strana se však obhájila jak před obvodním, tak před odvolacím městským soudem. Schwarz nato ještě podal stížnost k ministrovi spravedlnosti. Nová kniha, v níž se podle některých autor příliš zaobírá sám sebou a podle Kechnera "hází kamením", ředitele podle jeho slov pošpinila. Přesto dosud nemá jasno, zda se bude právně bránit.
Petr Janiš

Redakce IN, Luděk Schreib
K článku není co dodat, ke spisku, kterého se celá věc týká, možná ano...Protože vytvořit reportáž, která je příliš nekorektní, zaujatá a tendenční i pro pořad Na vlastní oči na Nově, takže ji tato stanice odmítne odvysílat, je upřímně řečeno novinářský výkon hodný obdivu. A vydat ji potom ještě knižně za peníze a v žoldu těch, za které autor přiznaně a neskrývaně „kope“ a říkat tomu investigativní žurnalistika, to už je kouzlení s pojmy a etickými kategoriemi hodné obdivu…Tedy pokud je člověk zastáncem hesla „drzé čelo lepší než poplužní dvůr“ a naopak moc nefandí novinářské etice a nelpí malicherně na některých dalších tradičních profesionálních pojmech, o nichž mu autor ostatně hned v úvodu preventivně vysvětlí, že už jsou stejně z módy. Nicméně každý se živí jak umí. Jen upřímně doufám, že to autor napsal opravdu jen za a pro peníze, protože jinak některé pasáže knihy mohou signalizovat výraznou potřebu odborné pomoci pracovišť specializovanějších, než je pražská záchranka, které se kniha věnuje. Pro sebe považuji za nejkouzelnější ty odstavce, kde autor s decentně skrývaným hrdinstvím hovoří o tom, jak potřeboval vzít peníze i proto, aby si mohl sehnat detektivy na svou osobní ochranu. Samo o sobě by to bylo jen pompézní a jako reklamní tah na popsaný papír to může dokonce i fungovat, takže proč ne. Ale baví a fascinuje mne představa ředitele záchranné služby Schwarze, jak se pokouší ukrýt v rozpočtu organizace a města výdaje na nájemného vraha určeného k likvidaci nepohodlného redaktora. A jak si účetní a auditor potom lámou hlavu, zda to napsat do investic nebo provozních výdajů záchranky. Upřímně řečeno, člověk už četl hodně, ale jak se zdá, hranice lidských možností jsou opravdu nepřekonatelné. A ochota některých lidí investovat do své nenávisti nebo do komerčního boje za kšefty soukromých záchranek (což, abychom si rozuměli nekritizuji, protože je to mimo jiné i normální obchod) také.