Kam s ním, ale hlavně za kolik

Hospodářské noviny - 25.4.2002
Erik Geuss

Návrh pražského zastupitelstva na novelizaci zákona o odpadech vrátili poslanci zpět do druhého čtení, aby dali prostor pro hledání racionálního a právně přijatelného znění.
Zcela věcně jde v celé kauze o dvě základní otázky: Jak má být rozpočtena na jednotlivé občany platba, kterou obec vynakládá na systém nakládání s komunálním odpadem, a zadruhé - kdo platbu od občanů vybere. Rozšířeným omylem je, že snad jde primárně o výši plateb, kterou občané za svůj komunální odpad zaplatí. Tato částka je však dána celkovými náklady obce či města na provoz systémů nakládání s odpadem a jde tedy (zejména v případech velkých měst a sídlištní zástavby) jen o hledání klíče k rozpočtení platby na občana.
Za posledních deset let nebyl takový objektivní a fungující klíč nalezen. Problém je jednak v konkrétní dikci zákona o odpadech, kdy je obec označena za původce komunálního odpadu. Občan, kterého zákon takto staví do offsidu, nemá žádný právní důvod žádat a platit služby třetím osobám - svozovým firmám. Nelze totiž stavět zákony na předpokládaném nerespektování či na principu kolektivní viny. A nelze ani předpokládat švýcarské či skandinávské chování občanů k tak spravedlivým systémům, jako jsou třeba kolkované pytle na odpad.
V řadě měst dosud peníze od občanů vybírali majitelé či správci domů. To uspořilo komunálním rozpočtům značné prostředky, ovšem na úkor konkrétních vlastníků, kteří si náklady na tuto svou činnost ani nemohli promítnout do regulovaného nájemného. Města a obce nemohou (ze zákona) vlastníky domů do výběru nutit, takže zátěž plně padá na komunální administrativu.
Rada pražského zastupitelstva nepřijala kompromis navržený pracovní skupinou. Do sněmovny tak jde již jednou odmítnutý návrh. Má proto malou šanci na úspěch. Tím spíše, že i sami předkladatelé novely tiše uznávají praktickou neudržitelnost systému, platného ještě vloni. Případný úspěch u poslanců může být pravým Pyrrhovým vítězstvím. Kdyby totiž Praha vybírala peníze za komunální odpad jinak než formou místního poplatku, mohla by mít značné problémy s naplněním své pokladny. Místní poplatky jsou totiž vymahatelné obstavením účtů a exekucí.

Autor je ekonom

Redakce IN, Luděk Schreib
Autor nemá pravdu v jedné věci - zapomíná ve své úvaze a výpočtech pracovat mimo vlastních nákladů spojených s likvidací odpadů i s náklady na správu (výběr) poplatku. U kapitačních plateb (poplatek na hlavu) se přitom tyto náklady díky administrativní náročnosti systému zvyšují v Praze na zhruba 10 až 15 haléřů z každé vybrané koruny...což se samozřejmě nevyhnutelně nějak proimítá v konečně ceně za svoz a likvidaci odpadu. I o tom je mimo jiné probíhající spor, protože podle názoru Prahy takto budou občané platit zbytečně namísto vlastní práce spojené s likvidací odpadu více úředníků a administrativních úkonů.