Já jsem nástroj

Respekt | 8.12.2014 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 48 | Autor: Ivana Svobodová, Jaroslav Spurný | Téma: Volené orgány - Primátorka - Adriana Krnáčová

S primátorkou Adrianou Krnáčovou o důvěře v lidi, buddhismu a o tom, že ani Angela Merkelová zbytečně nežvaní

Je první ženou v této funkci v historii českého hlavního města. Práce ji baví od chvíle, kdy se přestěhovala do nové světlé kanceláře. Nepřišla
bojovat s korupcí, ale chce město efektivně řídit, což prý její předchůdci nedělali, a proto se Praha ocitla v osidlech klientelismu a dluhů.

* Jak se vám v roli primátorky líbí? Na začátku jste vypadala trochu rozpačitě, jako kdyby se vám do toho ani moc nechtělo.

To máte pravdu. Když si člověk uvědomí objem práce, odpovědnosti, která ho čeká, a ví, že už je trochu starší, dojde mu, že to je extrémně velké sousto. Kdyby mi bylo pětatřicet, tak si řeknu: „Jasně, pohoda!“ Ale mně už pětatřicet není a vím, že tohle je náročný džob. Nicméně – baví mě to.

A co konkrétně?

Třeba s kolegy jsem se domluvila, že moje kancelář bude vypadat jinak. Když jsme ji předělali, jinak to tady nasvítili, došlo mi, že to bude fungovat. Budeme mít v podstatě pořád otevřené dveře. A když sem přicházeli moji kolegové z rady a viděla jsem tu podporu, a dokonce tu radost, tak si říkám: „Jo, to půjde.“

* Vy jste se o pražskou politiku nikdy moc nezajímala, takže je to pro vás úplně nové, že?

V čele Transparency International jsem se zajímala o pražské problémy, nikoli o politiku. Já politikem ani nejsem a pravděpodobně se jím ani na stará kolena nestanu, pokud si tedy politiku vykládáme jako bezbřehé žvanění bez výsledků.

* Politika ale přece není bezbřehé žvanění bez výsledků.

Já jsem zatím zažila jen tohle. Ráda se nechám překvapit, když to bude něco jiného, ráda se zapojím.

Jsem praktik, a ne vizionář

* Jak jste se vlastně seznámila s panem Babišem? Kde jste se potkali?

Setkala jsem se s ním v pražském Business Clubu. Přišel tam tehdy silně rozzlobený podnikatel a držel projev, že chce něco udělat se společností. Byl tak naštvaný, že to ze sebe dostával jednu a půl hodiny a my jsme ho tam všichni poslouchali. Říkala jsem si, že to s ním asi nepůjde, že ze sebe jenom chce dostat to nazlobení. Tady se nestává, že by nějací opravdu bohatí lidé, jako například Petr Kellner, šli do politiky. Neuměla jsem si to představit, a proto mě překvapilo, co se potom stalo.

* A nic vás na tom přerodu podnikatele v politika neodradilo? Protože přece jen – byla jste ředitelkou Transparency International v době, kdy se vědělo, že Andrej Babiš šel do velmi podezřelé koupě státního podniku Unipetrol. Jeho pověst – coby muže využívajícího při svém podnikání zákulisních dohod s politiky – nebyla nejlepší.

My jsme se Unipetrolem v Transparency nezabývali. A víte přece, jak si člověk v Česku získává pověst.

* Na základě faktů.

Mnohdy ano, ale mnohdy ne. Jsou tu třeba média. Nechci je kritizovat, nicméně vím, jak často se tu soudí bez znalosti skutečných reálií. Já tedy nevím, co panu Babišovi kdo až tak strašného vyčítá, ale já jsem ho poznala úplně jinak. Poznala jsem ho jako člověka, který naslouchal, byl mimořádně slušný a milý. A je strašně velkorysý. Říkal mi: „Musíte do toho jít, protože jinak to nezměníte.“ A pro mě pan Babiš byl člověk, který když něco řekl, tak to udělal.

* Když se mluvilo o té „nedobré pověsti“ pana Babiše, je tam jeho soudně zatím nedořešená spolupráce s StB. A vaše blízká spolupracovnice v hnutí ANO paní Kleslová, šéfka pražské organizace, ta se s StB zapletla prokazatelně.

Možná, nevím. Moje osobní zkušenost s paní Kleslovou je dobrá. Já se s ní nebavím o její minulosti. Ona mi říká, že to vůbec není pravda. Ke mně se chovala velice korektně a nemám důvod pochybovat o tom, že tu práci bude dělat dobře. Já nechci říct a ani nemůžu, že lidi znám úplně. Ale můžu soudit na základě toho, jak se v daném okamžiku chovají ke mně a k mým blízkým spolupracovníkům. A říkám – dejme šanci i těm, kteří možná nemají tak dobrou pověst, a možná, že si ji získají zpátky.

* Stanete se členkou hnutí ANO?

Ano, vstoupím tam. Ale nejde mi o stranické funkce. Jsem spíše ten exekutivec. Opakovaně říkám, že já bych v politických funkcích asi byla špatná, protože jsem praktik, a ne vizionář, a už vůbec nemám ráda zákulisní politikaření.

* Stačí rozhovory s pár členy nebo s pár buňkami ANO tady v Praze a zjistíte, že tam panuje rozčarování ze „zákulisního politikaření“ praktikovaného prý pražskými šéfy, hlavně paní Kleslovou. Nejde teď o to, kde je pravda, ale o to, že jako straník budete nucena se v té věci zorientovat a zaujmout stanovisko. Jak to dokážete? (Adriana Krnáčová mlčky odchází, po chvíli se vrací s malou soškou Buddhy a staví ji před sebe na stůl.) Buddhismus. Nechť jsou všechny bytosti šťastné?

Já mám ráda lidi. Já nezměním jejich minulost, stejně jako nezměním svoji minulost. Se svou minulostí se musí každý srovnat sám. A každý má šanci v budoucnosti dokázat, že se umí chovat lépe, pokud je mu vyčítán nějaký přešlap. Já se v pracovním prostředí snažím přistupovat ke každému člověku rovně, a jak říkám, když mě zklame, tak to budu řešit. Ale dokud mě někdo nezklamal, nebudu pro to hledat důvody v jeho minulosti.

* Meditujete?

Jasně, musím.

* Každý den?

Každý den ne, ale jsou dny, kdy to opravdu je potřeba.

* Jestli to není příliš osobní, kdy jste tímto vnitřním přerodem začala procházet?

Asi před osmi lety jsem byla nemocná a potom jsem měla takový blbý úraz a uvědomila jsem si, že je asi něco špatného ve mně, protože úrazy člověk nemá jen tak. Je nefér lidi odsuzovat pouze kvůli tomu, že jste o nich slyšeli něco špatného. Já se přece jen chci s tím člověkem pobavit, podívám se na tu situaci a nějak se s ní vyrovnám. Ale to je moje soukromá věc.

* K vnitřní otevřenosti, kterou hlásá buddhismus, nějak nesedí zarytost, s jakou jste se předminulý týden odmítla představit pražským zastupitelům před volbou primátora.

Musím říct, že tam jsem si chránila vnitřní svět. Věděla jsem, že by mě grilovali. Možná že to odmítnutí byla chyba. Zase si však na druhé straně říkám, že když už nás tak očernili, nemělo smysl mluvit.

* Jak vás očernili?

Že to protahujeme. To jednání. Ale byla to moje emoce, měla jsem promluvit. Nicméně já nejsem politik a neřešila jsem to z pohledu, co je mi politicky prospěšné.

* Říkat dokola, že nejste politik, to asi nadlouho v téhle ryze politické funkci neobstojí.

Dobře, možná jsem politik jiného ražení. Angela Merkelová také zbytečně nežvaní, mluví k věci. Včera jsem nastoupila do funkce, a co jsem dělala celý den? Celý den jsem řešila konkrétní kauzy. A když jsem večer v pyžamu ležela v posteli, tak mi zavolá bezpečnostní šéf: „Máme krizi, kvůli ledovce nejezdí tramvaje!“ A ve tři čtvrtě na dvanáct jsem se oblékla a vrátila se na magistrát.

Co se má stát, to se stane

* Vy jste přišla na pražský magistrát s tím, že chcete vymést kmotry. Jak vám to půjde, když špičky pražského ANO mají blízko ke „kmotru“ Hrdličkovi a vy jste na zasedání magistrátního klubu zastupitelů za vaše hnutí nedokázala prosadit proti nim svého kandidáta na předsedu klubu?

To bylo úplně jinak. Když jsme přišli na první zasedání zastupitelů z ANO, tak tam bylo řečeno, že musíme navrhnout na předsedu klubu několik lidí. A já jsem v dobré víře navrhla Martina Polácha z Prahy 6, kterého jsem předtím asi pětkrát potkala. Ale on řekl: „Já to dělat nechci.“ Protože jsem ho navrhla, nechalo se o něm hlasovat, ale všichni hlasovali pro Michala Haška. Já pro něj nehlasovala jen proto, že jsem předtím navrhla pana Polácha. Ale jinak s Michalem Haškem vycházím dobře. Nemyslím, že to bylo nějak manipulované z pozadí.

* Takže máte jistotu, že magistrát skutečně povedete vy?

Jakou jistotu máte, když se s někým oženíte nebo se za někoho vdáte? Když se s ním nepohodnete, tak se rozejdete.

* Počkejte. Tady máte závazek na čtyři roky, to není tak jednoduché, říct – nepohodli jsme se, končím. Musíte fungování Prahy nějak nastavit a při tom se budete muset hádat s kdekým.

Já jsem nástroj. Já jsem ten jeden z mnoha, který, myslím si, má manažerské schopnosti k tomu, aby to uřídil. Mám tým lidí kolem sebe, mám podporu lidí zvenčí, svých kamarádů a jsou to většinou lidé, kteří v životě něco dokázali. Není to pochlebování, protože po mně nic nechtějí. Chápu vaši otázku, ptala bych se stejně. Jenže, jak říkám, já se snažím lidem věřit, dát jim důvěru a kompetenci.

* Nebudete jednou volbu pana Haška, jehož jste nenavrhla, brát jako den, kdy začalo přílišné zasahování vašich stranických kolegů do vašeho primátorského postavení?

Uvidíme. Co se stát má, to se stane. To není čekání na osud, ale poznání, že člověk může ovlivnit pouze jednu jedinou věc, a to jaký bude mít on sám vztah k okolí, nikoli jaký bude mít okolí vztah k němu. A podle toho se může zařídit, chovat se tak nebo onak, dělat to či ono. To, co máte v rukou, jste jenom vy sám jako osoba. Já dokážu být celkem ostrá, ale to nechci být, když to není potřeba.

Nesmím být nekompetentní

* Vaše kandidatura byla postavena na boji proti korupci. Kde začnete?

Já jsem přišla řídit, ne bojovat.

* Ano, ale říkala jste: „Vymeteme to špatné.“ Uklidit po bémovské éře se snažili už vaši dva předchůdci Svoboda a Hudeček, nezdá se vám?

A co konkrétně udělali?

* Oba třeba zásadně pohnuli s děním kolem Opencard, řešili tunel Blanka, odřízli od zakázek lidi typu Romana Janouška.

Ale to vůbec není pravda. Ta korupce byla důsledkem špatného řízení, nekompetence. To se nezměnilo.

* Jak to po tom jednom dnu víte?

To, že se snažili, jim neupírám. Otázkou je, co skutečně udělali. To si právě analyzujeme.

* Takže to nevíte, ale budete to zjišťovat.

Víte, kolik je tu práce? Na první radě, což bylo minulý týden, jsme měli devadesát bodů k jednání. To se nedá stihnout.

* To je běžné každý týden, ne?

Je to běžné, protože je to špatně nastavené. Jsou tam body, které nemá rada co projednávat, jsou to věci pro úředníky nebo ředitele magistrátu. Rada nevěnuje dostatečnou pozornost bodům, které jsou zásadní. A to je ta nečinnost.

* Buďme tedy konkrétní. Ekonomická situace Prahy je velmi špatná. Praha teď končí dvě velké sporné stavby z Bémovy éry: tunel Blanka a prodloužení trasy metra A. Dohromady stály šedesát miliard korun. Jak velkou díru to udělalo do rozpočtu?

Třicet tři miliard korun. To je dluh. Ale nezapomeňme, že za to máme nějakou hodnotu. Ten majetek, který se tam vybudoval, bude existovat. Nicméně máte pravdu.

* Jako nová primátorka jste zdědila dluhy, na investice máte osm miliard korun ročně, což nestačí ani na nejnutnější opravy kanalizace a silnic. Jednou z priorit vaší nové koalice je přitom stavba nové trasy metra. Náklady na „Déčko“ se odhadují ke čtyřiceti miliardám korun. Kde na to chcete vzít?

Ale do té stavby nové trasy metra nemusí město nějak extra investovat. My se teď začínáme bavit o tom, že by to bylo financováno z evropských peněz a ve spolupráci se státem.

* Pokud je známo, tak peníze, které byste mohli dostat na stavbu trasy od Evropské unie, pokryjí sotva pětinu nákladů.

Uvidíme.

* Co uvidíme? Kde chcete vzít peníze na stavbu magistrátní koalicí slíbené priority?

Budeme to řešit ve spolupráci se státem. I pan premiér prohlásil, že metro D je v zájmu státu. Opravdu budeme chtít to metro postavit i ve spolupráci se státem a spolufinancováním z evropských peněz.

* A to je dohodnuté?

Není, ale věříme slibu premiéra. Já si dokonce myslím, že bychom mohli začít stavět v roce 2017.

* Tak je to připravené od předchůdců, jen ty peníze chybějí.

Ano, ale budeme se zaprvé snažit podívat se na to, jak je to předpřipravené a jakým způsobem připravili dámy a pánové tu stavbu, respektive ten projekt, a potom budeme hledat finance.

* Už jste zjišťovala, proč se prodlužovala trasa metra A do Motola? Proč se za dvaadvacet miliard postavilo něco, kde se na půlce trasy bude vozit vzduch?

Ano, to je obludné. Ale jak jsem říkala, nemůžeme změnit minulost a zbořit, co už stojí.

* Nicméně můžeme se z toho poučit.

Já považuji za skandální, že se tohle vůbec stalo.

* Ale proč se to stalo? Zjišťujete, proč se stavělo za dvaadvacet miliard něco, co vlastně není zapotřebí? Budete to potřebovat, abyste sehnala peníze na ten váš nový tunel.

Pátrám, ovšem nastoupila jsem teprve včera. Mám nějaké informace, ale nemůžu teď být konkrétní, protože jde o věci, které nejdou snadno popsat. Uvidíme, jak to dopadne. Já tu novou stavbu opravdu chci zprůhlednit a dělám pro to maximum. Vezmeme si veškeré podklady a usnesení, jež máme, a rozklíčujeme to.

* Ty projekty jsou z dob primátora Béma. Svoboda a Hudeček už pátrali...

Tak to proboha měli začít řídit!

* Budete respektovat kroky a objevy vašich dvou předchůdců?

Proč? Ten úřad nikdo neřídil. Když to tady za poslední rok nabobtná o tři sta padesát lidí, tak to je špatně.

* Úředníků?

Máme dva tisíce lidí a náklady jsou více než 1,6 miliardy. Víme o tom, na co je potřebujeme? Zabýval se tím někdo?

* Ty objevy a změny, jež vaši předchůdci nastartovali, se týkají hlavně koncepčního myšlení. Praha by měla přestat investovat do betonu a začít dávat peníze do projektů, které ji udělají pro obyvatele a návštěvníky vstřícnější. Míníte se v tom nějak inspirovat?

Vždy jsem podporovala pozitivní myšlení a intelektuální diskurz, takže by mě ani nenapadlo rušit to, co bylo dobře nastaveno. Otázkou je, zda to také bylo dobře řízeno. Bavil se někdo o těch plánech s městskými částmi? Jak bylo s intelektuálním potenciálem nakládáno? Z informací, které mám, vyplývá, že tu nápady byly, ale nikdo to neřídil, nikdo nerealizoval.

* Vy budete? Jak? Co třeba s obrovským množstvím aut v pražských ulicích?

Parkování budeme řešit spolu se záchytnými parkovišti. Jakým způsobem se tady bude parkovat, to vyjde z diskuse. Neuspěcháme to a nebudeme vypisovat obrovské tendry. Musí na to existovat chytrá řešení a nebudeme zatěžovat město zbytečnými náklady jen proto, že si to někdo vymyslel. Řízení Prahy se musí změnit v tom smyslu, že to musí být moderní řízení. Ředitelé jednotlivých odborů musí být lidé, kteří přinášejí myšlenky, neměli by být jenom slepí vykonavatelé. Dám příklad. Když jsem letos na jaře přišla na vnitro, také jsem nevěděla, do čeho jdu. Když jsem odtamtud teď v pátek odcházela, s řediteli jsme si všichni svorně poplakali, protože si mě velmi vážili. Pomohli mi a hodně jsem se toho naučila. Kdykoli mi měli možnost zavolat a pobavit se o věcech, o nichž přemýšleli. Na úřadech je řada šikovných lidí, kteří jen potřebují mít jistotu, že je nikdo nebude peskovat za jiný názor. Ať přijdou s nápady. Největší problém úřadů v České republice je, že neděláme „vědomostní management“ a že si lidé svoje vědomosti nepředávají, že jim je nikdo netahá z hlav.

* Váš předchůdce to dělal. Budete pokračovat v projektech, jež mají vést k tomu, aby se Praha stala obyvatelnou – ne plnou aut, reklam, heren a špíny? Aby byli upřednostňováni chodci a cyklisté?

Já opravdu nevím, co udělal pan Hudeček v souvislosti s úřadem.

* Vy jste se ho neptala? Nesešli jste se, abyste to probrali?

Ne.

* Mluvila jste o tom, že na ten úřad přibylo čtyři sta úředníků.

Ano, v průběhu času.

* A znamená to, že budete propouštět?

Na to já nemám personální kompetence, musíme udělat audit zaměstnanosti, efektivnosti lidí z magistrátu. Pak uvidíme.

* Chcete porazit korupci. Jeden z nástrojů, jak to dokázat, je registr smluv – zveřejňování všech okolností veřejných zakázek. Vy jste doteď vedla na ministerstvu vnitra odbor, který těsně před poslaneckým schvalováním zastavil a rozmělnil slibně rozjetý zákon, jenž by zveřejňování přikázal. Jak jdou tyhle dvě věci dohromady?

Takže celá pravda. Dostali jsme od premiéra úkol a vypracovali tři varianty zákona. Politici se zatím nedohodli, kterou verzi vybrat. Zastavit slibný zákon nebyl žádný záměr, a já byla na ministerstvu ve funkci, kde jsem plnila úkol. Že se to pak nikam nehnulo, za to nemůžu. Jednou z variant byla i ta, kterou prosazovali lidé z Rekonstrukce státu. Není pravda, že bych věc brzdila.

* A budete na magistrátu zveřejňovat smlouvy?

Jasně, všechny. Já s tím nemám problém.

* Kdy začnete?

Ty smlouvy už tady ve městě zveřejňujeme. Jenže se nezveřejňují odměny, dodavatelé, poradci a tak dále. Zveřejníme i tu minulost. Spolupracujeme s piráty, takže to není problém. A stoprocentně vlastněným společnostem to můžeme nařídit. Nemám problém, abychom jim to nařídili u nákupů – právnických služeb, poradců a všeho. Ale co se týká prodejů, tam už bych nerada. To už bychom poškozovali nakupující společnosti tím, že je odhalíme, a s tím nesouhlasím.

* Jestli dobře rozumíme, chcete zveřejňovat magistrátní nákupy, ale ne prodeje.

Pokud jde o prodeje, tam často hrozí, že tomu zabrání zákony, které chrání obchodní tajemství pro soukromé firmy. Také jsou tu věci, jež se nějak týkají strategické bezpečnosti, prostě které jsou tajné.

* Nebylo by lepší, kdyby vám to, co musíte zveřejnit, nediktovala vaše chuť či nechuť to dělat, ale zákon?

Nepotřebujeme ho. Když to chceme, nepotřebujeme na to zákony.

* Ale když na to bude zákon, budou muset chtít všichni.

Ale ne, vždyť víte, jak je to se zákony. Vždyť je všichni obcházejí.

* Jak to myslíte? Státní úřady obcházejí zákon?

A vy to nevíte?

* Ne.

My máme takovou vlastnost, že si naivně myslíme, že zákon všechno vyřeší. Nevyřeší. To je všechno v lidech, do jaké míry jsme schopni chápat svou roli. A k tomu samozřejmě patří to zveřejňování maxima, co se děje.

* Počkejte, jak je to s tím obcházením zákonů?

Vždycky se hledají skuliny, jak je obejít.

* Hledáte je vy?

V žádném případě.

Aby se cizinci nebáli napít

* Na volebním videoklipu hnutí ANO slibujete nad pítkem na stanici Malostranská, že tam v případě vítězství ve volbách dáte také anglický nápis, aby se mohli beze strachu napít i cizinci. Už tam ten anglický nápis je?

Ještě ne. Ale i dopravní podnik se bude muset trochu polepšit ve své komunikační politice vůči cizincům, aby nebloudili, když se náhodou změní nějaká tramvajová linka v centru Prahy.

* Kdy na pítku ten nápis bude?

Brzy.

* U toho pítka jste vypadala tak přesvědčivě. To jste říkala z hlavy, nebo to byl scénář?

Z hlavy. Jaký scénář? Já a scénář?

 

8. prosince 2014
8. prosince 2014