Co dělá radní Tomčík? To tuší jen málokdo!

Blesk - 18.5.2001
Naprosto skandálním způsobem přistupují ke svým funkcím ve vedení Prahy někteří členové městské rady. Vyplynulo to z průzkumu Blesku, ve kterém se zjišťovalo, kolik radní v letošním roce odvedli práce ve svých resortech. Nepřímým "indexem" pracovitosti se stal počet návrhů, které předložili ke schválení v radě i zastupitelstvu. Nejhůře dopadl radní Jan Tomčík (ČSSD), který má na starosti především školství.
Radní Tomčík předložil do městské rady v tomto roce pouhých dvacet tisků a do zastupitelstva šest. To je nejméně ze všech členů rady. "Myslím, že práce se nedá porovnávat počtem tisků, které jsem předložil radě či zastupitelstvu," vyjádřil se včera Tomčík s tím, že není od toho, aby soudil sám sebe. "V mé práci je systém. Za mého působení se přestaly peníze do škol investovat náhodně," okomentoval svou práci. Kritici Tomčíkovi nejvíce vyčítají spatný přechod školství z ministerstva na město. "Když to řeknu kulantně, tak je v tom teď neuvěřitelný bordel. Nikdo pořádně neví, co má kdo na starosti. Řada škol je zmatená a každý doufá, že se objeví někdo, kdo to dá dohromady," uvedl ředitel jedné základní školy, který si nepřál být jmenován kvůli možným problémům.
Podle zastupitele za Unii svobody Michaela Hvížďaly není pracovitost zřejmě hlavním kritériem pro funkci v současné radě. "Když se nic nedělá, je obtížné se k tomu vyjadřovat," uvedl Hvížďala na adresu Tomčíka a označil ho za "neviditelného člena rady"! Tomčík naopak špatný pocit ze své práce nemá. "Nemyslím, že bych dělal málo," obhajoval se. Předseda kontrolního výboru magistrátu Tomáš Kubík (US) reagoval na zjištění Blesku tvrzením, že celá rada je slabá. "Radního Tomčíka nevyjímaje. Navíc současná situace v pražském školství není příliš šťastná od doby, kdy pravomoce přešly z ministerstva na město," dodal.
Karel Kopeček

Redakce IN
Poměřovat výkopny členů městské rada počtem projednávaných materiálů je absurdní a dokazuje to buď naprostou neznalost věci, nebo naprostý nezájem o fakta. A snahu získat lacino senzaci.
Porovnávají se totiž věci zcela nesouměřitelné. Na jedné straně například materiály, které doprovázejí každý majetkový pohyb, což znamená například i pronájem dvoučtverečních metrů obecního pozemku, který se zúřaduje na pár minut a na druhé straně třeba investiční projekt za několik miliard nebo koncepce pražského školství nebo zdravotnictví. Pokud jde o pracnost přípravy těchto materiálů, jde samozřejmě o rozdíl mnoha řádů, v početním vyjádření je to ale materiál jako materiál. O takovémto srovnání tak lze říci jediné - je hloupé a vypovídá daleko více o autorovi a novinách, které ho zveřejnily, něž o práci městské rady.