Adriana Krnáčová: Praze chybí velký koncertní sál, Rejnok to ale být nemusí

Vybudování moderního koncertního sálu, výstavba centra současného umění, rekonstrukce části Václavského náměstí či instalace chytrých laviček, Prahu čeká v novém roce podle primátorkyAdriany Krnáčové řada nových projektů. „Mám nějaké cíle, které chci splnit nebo minimálně posunout tím správným směrem,“ sdělila mimo jiné pražská primátorka serveru Euro.cz.

Máte nějaká očekávání od roku 2017?

Já věřím, že rok 2017 pro nás bude „chytrým rokem“. Agendu chytrého města neboli smart cities jsme připravovali celý minulý rok a teď chceme realizovat konkrétní projekty. Brzy by se měly ve veřejném prostoru začít objevovat chytré lavičky, kde si dobijete telefon, připojíte k wi-fi nebo vám třeba ukáží kvalitu ovzduší, teplotu a podobně. Na ty jsem já osobně velmi zvědavá. Ve stejnou dobu chceme pilotovat i  chytré koše, a chytré parkování. Čidla ve vozovce řidičům ukáží, kde je volné místo a kde to ani zkoušet nemusí. Navíc se všechna data z chytrých zařízení sbírají, vyhodnocují a následně i pomohou k efektivnějšímu rozvoji města.

Které projekty nebo akce ovlivní v příštím roce výrazněji život Pražanů?

Bude jich dost, letos se nám toho podařilo připravit opravdu hodně a teď chceme vše zrealizovat. Pokud mám být konkrétní, tak pro lidi bude jistě skvělý multikanálový systém, který umožní mít MHD kupon nahraný třeba na platební kartě nebo v mobilní aplikaci. Výrazných změn se dočká holešovické Výstaviště, které teď bude procházet postupnou rekonstrukcí, aby opět začalo sloužit lidem. V příštím roce vznikne třeba vodní biotop, ale bude opravena i vstupní brána. Budeme se hodně zaměřovat na veřejný prostor a především rekonstrukce náměstí. Po 12 letech začneme konečně rekonstruovat Václavské náměstí, ale chci, aby se ještě v příštím roce zrekonstruovalo i Palachovo, Malostranské a Karlovo náměstí.

Dáváte si do nového roku nějaká "primátorská předsevzetí"?

Já si předsevzetí nedávám vůbec, ale spíš mám nějaké cíle, které chci splnit nebo minimálně posunout tím správným směrem. Myslím, že jsme na dobré cestě s výběrem místa pro centrum současného umění. Už dlouho také víme o tom, že Praze chybí velký koncertní sál, a to je pro mě také velké téma. Rozhodně si nemyslím, že to nutně musí být Rejnok, o kterém se v závěru minulého roku mluvilo, a už vůbec si nemyslím, že by to mělo být na Štvanici. Chci ale, aby to byla moderní architektura, která v Praze absolutně chybí.

Jak byste zhodnotila uplynulý rok 2016?

Pozitivně. Podařilo se nám narovnat smlouvu na pronájem Škodova paláce bez zbytečných soudních sporů a městu tím ušetříme téměř jednu miliardu korun. Spustili jsme, odpilotovali a následně přešli na běžný provoz Lítačky. Po 11 letech jsme konečně zažádali o územní rozhodnutí na rekonstrukci spodní části Václavského náměstí. Zachránili jsme Pražské stavební předpisy, sice jsem je musela odebrat Matěji Stropnickému, což možná v konečném důsledku vedlo k pádu koalice, ale v tu chvíli jsem neměla na vybranou.

Připravili jsme generel na Výstaviště, což je v podstatě takový jízdní řád oprav a úprav, které povedou k revitalizaci celého toho prostoru tak, aby opět mohl plnit svůj účel. Reálně jsme začali připravovat výstavbu metra D, protože v minulosti se o tom sice hodně mluvilo, ale nikdo nic nedělal. Myslím, že máme na co navazovat, protože jsme udělali spoustu práce.

Které momenty byly pro život města zásadní?

Spuštění Lítačky, záchrana Pražských stavebních předpisů a narovnání smlouvy na pronájem Škodova paláce. V prvním případě jsme dokázali to, co se nepovedlo několika předchozím pražským vládám a sice zbavit se závislosti na jedné společnosti, která si v podstatě z města dělala srandu, a jen nás vydírali. Schválení Pražských stavebních předpisů sice ocenila především odborná veřejnost, ale o to větší mají vliv na další rozvoj města.

No, a narovnání smlouvy na Škodův palác jsem vybrala kvůli tomu, že jsme dokázali dosáhnout takto výhodné dohody i přes tu nevýhodnou pozici, do které se Praha vinou špatných rozhodnutí dostala. Do jednání jsme vstupovali s tím, že jsme prohráli dva soudní spory, ale vyjednávací tým odvedl skvělou práci.

Podařilo se vám prosadit něco, co by vám opravdu přineslo radost?

Hodně mi záleželo právě na Lítačce. Jsem člověk, který se nenechá vydírat a když jsem zjistila, že se společnost EMS dohodnout nechce a místo toho se snaží město zahnat do kouta, tak jsem chtěla projekt dotáhnout do konce za každou cenu. Jen si vezměte, měli jsme kartu, za kterou jsme zaplatili 1,7 miliardy korun a nemohli jsme s ní dělat nic. Každý týden nám v mediích hrozili, že neprodlouží certifikát a opencard nebude možné vydávat. Abychom se pojistili před tím rizikem, museli jsme znovu zavést i papírové kupony.

Nemohli jsme dokonce ani vydat nové karty, přestože spoustě z těch existujících končila platnost. To vedlo k tomu, že jsme v minulém roce museli čelit obrovskému náporu na výměnu několik set tisíc karet. Ale díky tomu, že jsme udělali web, kde si o Lítačku můžete zažádat online, tak jsme se s tím nakonec vypořádali.

Který projekt, na kterém vám záleželo, naopak skončil „u kytek“?

O žádném zásadním projektu, který bych nedotáhla, nevím. Mám povahu, že když za něčím jdu, tak se snažím udělat vše pro to, aby se povedlo, a ono to obvykle funguje. Dotahování věcí je problémem ve všech oborech, ale jde to i v politice.

Co se nepodařilo uzavřít a sune se do dalšího roku?

Nevím, jestli se dá říct, že se to nepodařilo uzavřít, protože bylo předem jasné, že to je běh na dlouhou trať, ale asi boj s nepoctivými taxikáři. Ti kazí jméno nejen Praze, což je pro mě zásadní, ale i jejich poctivým kolegům, kterých je většina. Teď je pro nás důležité, aby se do připravované novely zákona o silniční přepravě podařilo dostat naše body, protože to by nám výrazně pomohlo.