Zásobování obyvatelstva pitnou vodou z veřejné vodovodní sítě
informace z ročenky Praha ŽP 2004
(informace z ročenky Praha ŽP 2004)
Veřejná vodovodní síť v Praze a k ní příslušející úpravny pitné vody pro zásobování odběratelů pitnou vodou jsou od počátku roku 1998 ve správě akciové společnosti Pražská vodohospodářská společnost. Provozovatelem pražského vodovodního systému je akciová společnost Pražské vodovody a kanalizace.
Úpravny vody
V roce 2003 nadále pokračoval dlouhodobý trend poklesu výroby vody. V porovnání s rokem 2002 bylo vyrobeno celkem o 3,308 mil. m3 vody méně, tj. pokles o 2,3 %.
V porovnání s předchozím obdobím nedošlo v posledním roce v oblasti zásobování pitnou vodou k žádným podstatným změnám v kapacitě úpraven vody.
Vodárna v Praze - Podolí byla v srpnu 2002 výrazně postižena povodní. V roce 2003 byly již veškeré následky povodní odstraněny a vodárna byla opět uvedena do plně provozuschopného stavu.
S ohledem na trvalý trend poklesu spotřeby vody bylo rozhodnuto, že vodárna Podolí bude dále využívána pouze jako rezervní zdroj. Její funkčnost byla ověřena v únoru 2003, kdy po celý měsíc dodávala pitnou vodu do vodovodní sítě. V dalších letech se očekává měsíční provoz jednou až dvakrát za rok.
V roce 2003, kdy byla vodárna Podolí v provozu pouze v únoru a v říjnu, vyrobila 2,211 mil. m3 pitné vody, což představuje podíl 1,5 % z celkového objemu výroby vody v Pražských vodovodech a kanalizacích, a. s. Jedná se sice o poměrně malý podíl na výrobě, avšak vodárna představuje pro Prahu velmi důležitý rezervní zdroj. V porovnání s rokem 2002 došlo ve vodárně Podolí k poklesu výroby o 8147 tis. m3.
Vodárna v Káraném je umístěna na soutoku Jizery s Labem. Byla uvedena do provozu v roce 1914 a byla první, která zajišťovala zdravotně nezávadnou pitnou vodu pro Prahu.
Její maximální kapacita je cca 1900 l.s-1. Voda je do Prahy čerpána třemi výtlačnými řady, z nichž každý má délku 23 km. Část vyrobené vody je předávána městům a obcím v nejbližším okolí.
Vodárna v Káraném je jedinou ze 3 výroben pitné vody pro Prahu, jejíž část produkce vody je z podzemních zdrojů ze štěrkopískových vrstev a artéských vrtů. Dalším zdrojem je povrchová voda z řeky Jizery, upravená umělou infiltrací. Předností vody z této úpravny je její výborná kvalita. Nevýhodou je dlouhodobá i krátkodobá závislost na klimatických podmínkách a nutnost energeticky náročného čerpání vody do Prahy. Časový průběh odběru vody z klasických (podzemních) zdrojů je patrný z obrázku. Z uvedeného časového průběhu je zřejmé, že k nejvýraznějšímu krátkodobému poklesu došlo v létě 2002 v souvislosti s plánovaným omezením odběrů z důvodu cementace svodných řadů, s plánovaným odstavením dvou čerpacích stanic z důvodu výměny čerpadel, a dále s odstávkou části klasických zdrojů v důsledku povodní. Z hlediska dlouhodobého vývoje je podstatné, že v posledním období dochází k poklesu těchto odběrů v souvislosti s trendem snižování spotřeby vody.
V roce 2003 vyrobila vodárna v Káraném celkem 31,769 mil. m3 pitné vody (v součtu ze zdrojů klasických a z umělé infiltrace), tj. 22,3 % z celkové výroby vody v Pražských vodovodech a kanalizacích, a. s., což je menší podíl, než v roce 2002 (meziročně došlo k poklesu výroby v Káraném o 7,575 mil. m3).
Vodárna Želivka je nejmodernější a kapacitně největší úpravnou pitné vody pro Prahu. Do provozu byla uvedena v roce 1972. Její maximální výkon je okolo 7000 l.s-1, avšak vzhledem ke klesající spotřebě vody je využíván přibližně na polovinu. Kromě Prahy zásobuje Želivka pitnou vodou i část kraje Vysočina a menší oblasti Středočeského kraje.
Zdrojem vody pro tuto vodárnu je surová voda z řeky Želivky, akumulovaná ve vodárenské nádrži Švihov. Vodárenská nádrž byla navržena a postavena jako víceletá s využitelným objemem zásobního prostoru 246 mil. m3 mezi kótou 377,00 m n.m. a 343,10 m n.m. Vývoj výšky hladiny vody ve vodárenské nádrži Švihov od ledna 1993 je patrný z obrázku. Od začátku roku 1995 je možno pozorovat trvalý trend zvyšování hladiny. Od ledna 1996 je nádrž zcela naplněna a dochází pouze ke krátkodobým poklesům hladiny v závislosti na srážkách. Tato skutečnost souvisí s poklesem spotřeby vody a tím i snížením výroby vody ve vodárně Želivka v posledních letech. Extrémně suché období roku 2003 se projevilo největším poklesem hladiny od roku 1996 až na kótu 373 m n.m, avšak v porovnání se stavem v 1. polovině 90. let se jedná z provozního hlediska o pokles málo významný. V průběhu 1. pololetí 2004 došlo k opětovnému vzestupu hladiny na úroveň blízkou maximu.
Surová voda se upravuje na pískových rychlofiltrech. Po filtraci je voda odváděna na ozonizaci, kterou se zlepší senzorické vlastnosti vody. Zdravotní zabezpečení je zajištěno dávkováním chlóru.
Upravená voda je gravitací přiváděna do Prahy štolovým přivaděčem o délce cca 52 km a průměru 2,64 m, kterým se dopravuje voda do vodojemu Jesenice. Z tohoto vodojemu se voda přivádí na území hl. m. Prahy v oblasti mezi Písnicí a Hrnčířemi.
Mezi hlavní výhody zdroje Želivka patří relativní stálost kvality surové vody, značná kapacita zdroje a nízká energetická náročnost vzhledem ke gravitačnímu způsobu dopravy vody do Prahy.
Celkem bylo v roce 2003 vyrobeno ve vodárně Želivka 108,674 mil. m3 pitné vody, což představuje 76,2 % z celkové výroby vody v Pražských vodovodech a kanalizacích, a. s. Meziročně došlo na této úpravně vody k nárůstu výroby o 13 315 tis. m3. Tento nárůst do značné míry souvisí s nahrazením výroby za zdroj Podolí, který byl v roce 2003 v provozu pouze 2 měsíce.
Kromě výše uvedených zdrojů pitné vody provozovala v předchozích letech akciová společnost Pražské vodovody a kanalizace, průmyslový vodovod, sloužící k zásobení podniků v severovýchodní části Prahy užitkovou vodou. Čerpací stanice je situována na Libeňském ostrově a zdrojem vody pro ni je řeka Vltava. Při povodních v srpnu 2002 došlo k zatopení a poškození této čerpací stanice. Z tohoto důvodu byl průmyslový vodovod odstaven a vzhledem k rozsahu poškození nebyl dosud uveden do provozu.
Tab. - Výroba vody v jednotlivých úpravnách Pražských vodovodů a kanalizací, a. s. v roce 2003
| Úpravna Treatment Plant |
Výroba [tis. m3] Production [1,000 m3] |
Podíl [%] Share [%] |
|---|---|---|
Želivka |
108 674 |
76,2 |
Káraný |
31 769 |
22,3 |
Podolí |
2 211 |
1,5 |
Průmyslový vodovod / Industrial water supply |
0 |
0,0 |
Celkem / Total |
142 654 |
100,0 |
Zdroj: PVK, a. s.
Distribuce
Distribuce vody na území Prahy je pro složitou konfiguraci terénu technicky velmi náročná. Pro dopravu vody je k dispozici 3549 km vodovodních řadů (z toho 3519 km řadů pro rozvod pitné vody), 670 km vodovodních přípojek, 40 čerpacích stanic a 71 vodojemů o celkovém objemu 960 000 m3.
Vodovodní síť vykazuje vzhledem ke svému stáří, podmínkám uložení, materiálové skladbě, korozním a dalším vlivům poměrně značnou poruchovost. Z celkové délky pražské vodovodní sítě je přibližně 1000 km starších než 60 let, což představuje 30 %. Počet havarijních výkopů, které musely být provedeny pro zajištění provozu pražské vodovodní sítě v roce 2003 činil 7349, což je o 500 méně, než v roce 2002. Celkem bylo likvidováno 76 havárií 1. kategorie (přerušení dodávky vody pro více než 1000 obyvatel nebo pro důležité objekty) a 280 havárií 2. kategorie (přerušení dodávky pro 300–1000 obyvatel nebo důležité objekty). V porovnání s rokem 2002 došlo v roce 2003 k nárůstu počtu havárií 1. kategorie o 28 a 2. kategorie o 92.
Důsledné vyhledávání skrytých úniků vody z potrubí a odstraňování černých odběrů se projevilo v posledních letech výrazným snížením ztrát vody. Tento vývoj zobrazuje obrázek. Nejvyšší ztráty vody byly vykázány v roce 1996, kdy dosáhly hodnoty 46 % z vody k realizaci. V následujících letech docházelo k jejich každoročnímu poklesu. V roce 2003 již byly necelých 29 %.
Obr. - Schéma rozvodu vody v Praze a mimopražské odběry
Zdroj: PVK, a. s.
Obr. - Ztráta vody v síti
Zdroj: PVK, a. s.
Spotřeba vody a její krytí
V roce 2003 bylo vyrobeno celkem 142 654 187 m3 vody. Z tohoto množství bylo předáno mimopražským odběratelům 14 066 266 m3. Veškerá voda spotřebovaná v Praze byla vyrobena ve zdrojích provozovaných Pražskými vodovody a kanalizacemi, a. s.
Vývoj výroby pitné vody od roku 1986 v jednotlivých vodárnách je patrný z obrázku. Z grafu je zřejmé, že i nadále pokračuje dlouhodobý trend každoročního poklesu výroby vody, který trvá od roku 1991. Výjimkou byl pouze rok 1996, kdy došlo k meziročnímu nárůstu výroby.
Procentuální podíl jednotlivých vodáren na celkové výrobě pitné vody od roku 1986 znázorňuje obrázek. V zobrazeném časovém období došlo k největšímu poklesu podílu na celkové výrobě u vodárny Podolí. V roce 2002 činil její podíl 7,1 %, zatímco v roce 2003 pouze 1,5 %. V případě vodárny Káraný došlo v roce 2003 k poklesu podílu na celkové výrobě pitné vody na hodnotu 22,3 %. Úpravna vody Želivka dosáhla v roce 2003 podílu 76,2 %, což v porovnání s předchozími roky představuje výrazný nárůst.
Podíl podzemní vody na celkovém množství vyrobené pitné vody je graficky vyjádřen v obrázku, který názorně dokumentuje, že po několika letech každoročního nárůstu podílu podzemní vody dochází od roku 2002 k jeho mírnému poklesu. V roce 2003 tento podíl činil 15 %.
Obr. - Vývoj výroby pitné vody od r. 1986 v jednotlivých vodárnách
Zdroj: PVK, a. s.
Obr. - Podíl jednotlivých vodáren na celkové výrobě pitné vody
Zdroj: PVK, a. s.
Obr. - Podíl podzemní vody na celkovém množství vyrobené pitné vody
Zdroj: PVK, a. s.
Obr. - Časový průběh odběru vody z klasických zdrojů v Káraném
Zdroj: PVK, a. s.
Obr. - Vývoj výšky hladiny vody ve vodárenské nádrži Švihov
Zdroj: PVK, a. s.