Historie parku

Pro svoji strategickou polohu sloužila Letenská pláň s přilehlými svahy od nepaměti jako shromaždiště a tábořiště vojsk. Probíhaly zde také různé oslavy, jako např. korunovace Přemysla Otakara II. v roce 1261. Od 13. století kultivovaly letenský svah vinice, vznikaly zde i místní kamenolomy. Za vlády Rudolfa II. vzniklo v roce 1582 pod letenským svahem mimořádné technické dílo, 1 km dlouhá štola zvaná Rudolfova, přivádějící vodu z Vltavy do rybníků v Královské oboře.
V roce 1635 postavil řád cyriaků na úpatí stráně kapli sv. Máří Magdalény. Ta byla v 50. letech přemístěna za nábřežní komunikaci. Na východní plošině, na hraně svahu, dal František Valdštejn postavit v roce 1715 viniční zámeček Belvedere, zbořený v roce 1742 francouzským vojskem vedeným de Brogliem. Pro výhodnou polohu byl na jeho místě postaven hostinec, jak dokládá například Huberův ortogonální pohled na Prahu z roku 1769. Éru budování systému zděného opevnění s baštami, příkopy a valy v poslední čtvrtině 18. století uzavřely na Letné poslední opevňovací práce, provedené ještě v roce 1813. Patrné stopy obranného systému se dochovaly až do výstavby Stalinova pomníku v 50. letech 20. století, bastiony při západní hranici jsou zachovány dodnes.

Letenskou planinu s přilehlými svahy postupně vykupovala ze soukromých rukou pražská obec za účelem přeměny ve veřejný park. Zakládán, dotvářen i přeměňován byl park postupně po roce 1860 v historizujícím krajinářském a novoklasicistním pojetí, převážně na místě někdejších vinic horlivého humanisty barona Jakuba Wimmera, jemuž na začátku 19. století patřila většina letenských pozemků a po jehož smrti začaly letenské stráně pustnout. O založení parku se zasloužil především Okrašlovací spolek pro vysazování stromů, založený z podnětu svobodného pána Mesceryho de Tsoor, který také dal pro nový park vypracovat plán. Úloha byla svěřena uměleckému zahradníkovi Bedřichu Wünscherovi, tehdy již řediteli zahrady Kinských, jehož plán rozpracoval tehdejší vedoucí zahradník z Královské obory Jiří Braul. Nejprve se uskutečnily výsadby západně od restaurace, zakončené v místě dnešního Hanavského pavilonu. Zároveň se započalo i s rozsáhlým zalesňováním do¬posud holých letenských svahů. Znovu založena a lipami osázena byla rovněž historická cesta spojující park s Píseckou branou. Obliba historizujícího pojetí se odrazila v novorenesančním ztvárnění restaurace, vystavěné v roce 1863 podle projektu Ignáce V. Ullmananna (přibližně na místě letohrádku Belvedere), a novorenesančního kolotoče rovněž z druhé poloviny 19. století. Po roce 1866 následovala terénní úprava, založení cest a osázení doposud holých svahů v celé délce Letné. Vysázeno bylo na 150 tisíc stromů, založení stálo 12 000 zlatých. Na úpatí letenské stráně, přibližně proti vyústění mostu Jana Švermy, měl spolek k dispozici školky, v nichž byly potřebné rostliny pěstovány. K zajištění prosperity dřevin byl park již v počátcích zakládání opatřen závlahovým systémem, a to v podobě pěti sběrných nádrží, z nichž byla voda hliněnými trubkami vedena do menších bazénů. Utváření parku na konci 80. let 19. století je spojeno s osobností uměleckého zahradníka Františka Thomayera, tehdejšího ředitele městských parků. Při řešení východní části parku jej nesporně ovlivnila měřítka a formy, s nimiž se seznámil ve Francii, což dokládá především promenádní pás s dvojitou alejí. Okouzlení Paříží zde Thomayer vyznal i výběrem druhu, neboť známá alej byla vysázena z platanů javorolistých. Na realizaci spolu s Thomayerem dohlížel Leopold Batěk, pozdější ředitel vinohradských parků. K dokončení aleje sousoším Diany se psem a srnami (bylo odcizeno) od Františka Rouse, patrně z počátku 19. století, došlo později. Pro časté sesuvy půdy se v 80. letech 19. století letenské stráně zpevňovaly opěrnými zdmi a byly založeny první serpentiny. V souvislosti s Jubilejní výstavou, která se v Praze konala v roce 1891, byla na Letnou zavedena lanová dráha, jejíž horní hranice se nacházela u restaurace a od ní k Výstavišti pak vedla Křižíkova elektrodráha. Tato technická díla se nedochovala. Jubilejní výstavu v roce 1891 však na Letné připomíná litinová, pro výstavu pořízená stavba Hanavského pavilonu. Celkový plán pavilonu zpracoval architekt Heiser, plastickou litinovou výzdobu podle nákresu architekta Hercíka realizoval modelář Z. Fiala. Na panoramaticky významné místo v západní části parku byl pavilon přestěhován v roce 1898, neboť majitel komárovských železáren kníže Hanavský jej daroval městu. Koncem 19. a začátkem 20. století uzavřela budování parku úprava nejzazších západních partií Letné (vyprojektovaná Karlem Skalákem), realizovaná na místě vojenských hradebních pozemků (bašta sv. Máří Magdalény, sv. Tomáše a sv. Ludmily), které pražská obec zčásti vykoupila již v roce 1893 a zbytek v roce 1911. V historii se opakovaně uvažovalo o zastavění Letenské pláně a části sadů, známé jsou zejména velkorysé návrhy, vzešlé z architektonických soutěží v období první Československé republiky, od prokopání údolí napříč Letenskou plání po její zastavění řadou ministerských budov. V roce 1953 propojil Letenské náměstí s nábřežím tunel. Do vzhledu parku podstatně zasáhla instalace pomníku J. V. Stalina v letech 1950–55, spojená s výstavbou monumentálního schodiště a obrovského podstavce s vnitřními prostorami na prodloužené ose Pařížské třídy a Čechova mostu, podle návrhu manželů J. a V. Štursových. Náročné parkové úpravy architektonizovaných prostorů pomníku navrhl Bohumil Kavka a dle dokumentace bylo vysázeno 4000 stromů s balem. Stalinův pomník byl posléze odstraněn a na plošině byl v roce 1991 instalován metronom. Nad svahy východní části parku byla přemístěna restaurace Praha, vyhotovená pro světovou výstavu EXPO 58 v Bruselu. V roce 1948 spojila Letenské sady s Chotkovými sady lávka podle projektu Jaroslava Frágnera, v roce 1997 nahrazená z havarijních důvodů novým mostním objektem podle návrhu Bořka Šípka z roku 1996. V současné době probíhá postupná obnova Letenských sadů.