Milan Pešák: „Restaurant Pod křídlem noci nabízí zkusit si něco ze života nevidomých na vlastní kůži“

Jak vnímáte fakt, že se Praha zařadila mezi metropole – Curych, Londýn, Paříž, Berlín, Moskvu, které návštěvníkům nabízejí tento unikátní gastronomický projekt?

Jsem moc rád. Na mém předchozím působišti ve Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých jsme o takovém projektu uvažovali; obracelo se na nás více zájemců, kteří nás k spolupráci na takovém projektu zvali. Ale nikdy to nebylo dotaženo. Tady to dokázali a já jsem moc rád.

Měl jste pocit, že jste absolvoval „ojedinělý zážitek“?

Popravdě řečeno, ne. Tento projekt však není určen pro lidi nevidomé; ti zkušenost z restaurace zažívají takřka denně. Tedy pokud jde o stolování potmě. Jídlo jako takové bylo moc dobré, z tohoto hlediska lze mluvit o něčem nadstandardním.

Domníváte se, že stolování ve tmě otevírá hostovi nový rozměr ve vnímání, kdy je nucen využít veškerých smyslů vyjma zraku?

Určitě ano. Je to šance, zkusit si něco ze života nevidomých na vlastní kůži. A pak po několika hodinách zase vyjít ven, být něčím obohacen a otevřít oči. Tato myšlenka je dobrá v tom, že nikoho k ničemu nenutí. Kdo chce tuto zkušenost získat, jde Pod křídlo noci. A kdo ne, jde jinam.

Byl jste spokojený s programem při hodování ve tmě? Co byste upřednostnil – komorní hudební vystoupení, dramatické čtení – různé žánry, hudební pásma se slovem a písní, šansony, spirituály, jazz, soul nebo něco jiného?

Když jdu do restaurace, tak si většinou chci s někým promluvit. Proto obecně upřednostňuji absenci programu. Ale zde je to trochu něco jiného. Tedy pro vidící hosty. Program, který jsme zažili, se mi líbil. Lehké, příjemně humorné čtení mi vyhovovalo. Myslím si však, že velkou předností restaurace je možnost volby různých žánrů. Ať si každý vybere, co mu vyhovuje a tomu přizpůsobí čas návštěvy.

Jak vám chutnalo nabídnuté menu?

Velmi. Je to opravdu dobrá restaurace s výtečnou kuchyní. I obsluhou!

Uvítal jste, že obsluhující personál v tmavé části restaurantu tvoří nevidomí? Poznal jste, už při prvním kontaktu, že jednáte s nevidomým personálem?

MP: Poznal jsem to již při kontaktu se židlí – byla totiž označena Braillovým písmem. A samozřejmě jsem rád, že restaurace skýtá možnost zaměstnání pro nevidomé lidi. Takových pracovních míst je málo. Obsluhující číšník nám navíc řekl, že tuto práci dělal dříve, když viděl. Asi nečekal, že u své profese bude moci zůstat i po ztrátě zraku.

Mělo by být podobných provozoven tohoto typu jako je restaurant Pod křídlem noci, kavárna Potmě více? V čem vidíte jejich smysl? Podpořila by Praha nějakým způsobem tyto provozovny?

Obecně podpořit zaměstnavatele lidí se zdravotním postižením mohou úřady práce. A ty to také dělají a mám zkušenost, že dobře. Je to standardní a tudíž lepší a efektivnější. Hlavní město může podpořit dotací dobré projekty; je to spíše při jejich rozjezdu. Činí tak z vlastních zdrojů i zdroji získanými z EU.

Zda by bylo možno mít ve městě více takových restaurací, nevím. Osobně si nejsem jist, zda by se uživily. Myslím, že je to restaurace, kam host přijde jednou, dvakrát… Ale těch, kteří by tam přišli posedět častěji, asi moc nebude.